Orlickým (ne)vzdutím na seakajaku 04.12.-06.12.20

Letošní covidová situace je na h—-o.

Všechny plánované akce nejsou oficiálně svolávány. Tak se s Vencou domlouváme, že dáme Orlík v prosinci, ať se děje co se děje. S týdenním předstihem, při výšlapu na skialpech, si se Standou Klokočníkem domlouvám, že mi na Orlík přiveze v sobotu 4.12., mou opravenou lodičku. Tak spojím příjemné s užitečným.

Sraz je domluvený na tábořišti Kovářov naproti zámku Orlík. Přijíždím první, zdravím se s rybářem a ptám se, zda mohu k ohni. Samozřejmě, před týdnem tady byli taky seakajakáři… Ač rybář, nezdá se. Taky jezdí divokou vodu a seakajak.

Přijíždí Venda, později pár dalších kajakářů a Standa s mojí lodičkou. Večer u táboráku popijeme, podebatíme a navrhuji ostatním, zda pojedou s námi z Kořenska. Nepojedou, sejdeme se na Zvíkově.

Autem ráno vyrážíme s Vendou na Kořensko. Balíme do lodiček a vyrážíme na regulérní řeku. Je cca 8 m podstav. Sluníčko svítí a hřeje, zasněžené břehy…nádhera! Kocháme se, fotíme, občas pádlujeme a proud nás unáší.

Asi po 8 km doplouváme ke starému jezu a elektrárně, který za normálního stavu vody není vidět. Přistaneme na koruně jezu a jdeme na obhlídku. Levá šlajsna je plná betonových rybích přechodů, to je tak na rozbití lodě. Pohledem do pravé šlajsny vidíme velký balík. Pojedem? Nepojdem? Venda na to: „Máme před sebou ještě nejméně 4 hodiny pádlování, a když nás to zaleje, budem totál mokrý. Zdraví je přednější.“ Přetahujeme lodičky přes korunu jezu a vyrážíme dál. Stále užíváme krás přírody.

Po pravém břehu míjíme kapličku s Madonkou, odrážející se na hladině. O kus dál kříž, který se též odráží na hladině. Takový scenérie nevymyslíš! Před Podolským mostem na levém břehu vykukuje částečně starý kamenný most.

Pádlujeme dál. Podjíždíme železniční most, kocháme se a čas letí jako bláznivý… JÁ NECHYTÍM HO ANI VY… Pod Zvíkovským mostem začínáme vnímat blížící se soumrak. Za 3.zatáčkou se už v pološeru objevuje hrad Zvíkov. Stáčíme doleva do Otavy a odtud je to už jen kousek na známé kempovací místo na levém břehu. Čekali jsme světlo z ohně a nic. Všude tma. Konstatuji – jsme tu první. Při příjezdu do zátoky slyším hlasy a pozoruji kouř nad stromy. Tak nejsme první… Druhá část party přijela asi o 15 min dříve. My jsme napádlovali 31 km a oni jen 12.

Vybalujeme lodičky a škrábeme se do stráně, kde už hoří oheň. Ahóój, ahóój… Připravíme spaní, něco zobnem a přicházíme k ohni. Večer probíhá debata o lodičkách, pádlování a všem možném. Narazíme i na covidové téma, které rychle přeskakujeme…Popíjíme, zobeme dobroty a prý že půjdeme brzy spát. Z deváté večer je nakonec jedenáctá.

Při ranním probuzení pofukuje vítr, děláme snídani a zjišťujeme, že jsme jediní, kdo spal ve stanu. Ostatní pod širákem. Prostě tvrdý seakajakáři.

Zabalíme, pokecáme a loučíme se, že se uvidíme na další akci. Ještě z vody na sebe hulákáme – Ahóój…

Neděle je větrná, fouká do zad, tvoří se vlnky a občas jde některá na chvilku „osedlat“. Cestou míjíme rybáře na loďce – říká: „Vy jste ta partička, co je tu každý rok ?“ Prohodíme pár slov a za rok zase ahoj!

Podplouváme Žďákovský most, stáčíme doleva a objevuje se zámek Orlík, stáčíme doprava a přistáváme.

Pěkné svezení asi 12 km. Balíme, dáme jídlo a vyrážíme pro druhé auto na Kořensko. Překládáme lodičku, loučíme se…tak zase příště.

Akce se vydařila, super pádlování se skvělým počasím a prima partou.

AHÓÓÓJ !

Napsal a zažil Martin Franc

Obrázky z akce

Video z akce (Vašek Helšus)

Leave a comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..