Přes zasněžený hřeben Krušných hor vyrážím autem na dlouhou štaci přes celé Německo do Weeze na holandském pomezí, odkud pak rychlým skokem dosahuji marockého Tangeru. Zde mě již čeká kamarád Alex a po hodině jízdy a další hodině čekání na marocké hranici (naštěstí jsme dorazili mimo dopravní špičku) vjíždíme do Ceuty – malé španělské enklávy rozkládající se pod horou Monte Hacho – mýtickým Heraklovým sloupem „Abyla“ na africkém kontinentu, přímo proti evropskému Heraklovu sloupu „Calpe“ ve formě Gibraltarské skály.
Díky poloze Ceuty v průlivu mezi Středozemním mořem a Atlantikem tu po většinu roku fouká a moře vlní a podmínky pro surfski a mořské pádlování vůbec jsou zde naprosto bezvadné.
Jsem na moře absolutně natěšený, proto po příjezdu jen shltnu malý toast a hned vyrážíme na vodu. Dáváme si 10 km okruh kolem jižního mysu Almina, který začínáme průjezdem mezi impozantními stěnami starověkého opevnění. Fouká Levante, vítr od východu. Moře je neklidné, vlny dravé a tak trochu chaotické. Opouštíme přístav, severnímu horizontu dominuje jen 15 km vzdálená Gibraltarská skála. Tak jak mys objíždíme kolem do kola, zpočátku se necelé 4 km škrábeme proti silnému protivětru, pak balancujeme ve větru z boku, abychom nakonec konečně zahájili parádní slide po větru a po vlnách – sladký downwind.
Svou první mořskou jízdu absolvuji na stabilním Nelo 520. Jsem po dlouhé cestě docela znavený a tak větší stabilitu vítám. Tahle loďka však nemá moc nosnou příď a nemá deflektor, takže se mi každá větší vlnka přelévá do kokpitu. Voda sice spodem zase vytéká pryč, ale nestíhá a po setu větších vln jedu s desítkami kil navíc. Při jízdě po větru je už ale dobře, při vyšší rychlosti je odčerpávání vody intenzivnější 🙂
Nazítří jsou povětrnostní podmínky podobné, přesedlávám na rychlejší a trošku méně stabilní Nelo 550 L. Dopoledne si dáváme stejně jako včera rundu kolem Almina Point, po krátkém barovém výživném obědě pak vyrážíme na 12 km dlouhý downwind k západní marocké hranici – Benzu Point. Levante příjemně pofukuje, vlny se dmou a kloužeme to po nich jako po másle. Je to parádní zážitek.
Cílové místo u hraniční obce Benzu nelze přehlédnout, kousek za ním se totiž až do oblak vypíná působivý skalní štít Džabal Musa, kterému Španělé neřeknou jinak než Mrtvá žena. A skutečně skalní reliéf ležící ženskou postavu připomíná. Dle jedné z bájí se jedná o slečnu, kterou zde „sejmul“ Herakles, protože ho naštvala :-/
Kolem vesničky Benzu kráčely dramatické dějiny, ale ona zůstává v klidu a míru, jen kousek od vysokých hraničních protiimigrantských drátěných plotů…. Tak nakráčíme do místní kantýny a dáme si arabskou večeři s marockým přesladkým předobrým horkým čajem.
Po 2 dnech pádlování ve větru a vlnách přichází vzácná změna – bezvětří, „no wind“. Nevadí, aspoň je klid a čas prohlédnout si Ceutu a její malé okolí.
Název Ceuta je odvozován od latinské číslovky 7, což má být počet pahorků, které město obklopují. Rozkládá se na malém úzkém poloostrově o rozloze nějakých 20 km2, který ční z afrického kontinentu východním směrem. Ceuta a pár stovek km vzdálená Melilla jsou jediná dvě malá území na africkém kontinentu, patřící pod španělskou korunu. Ceuta je ze tří stran omývána mořem, z té čtvrté, pevninské, je od Maroka oddělena těžce překonatelnou přírodní hradbou hor a prakticky neproniknutelnou hradbou plotů. Na malém území tu žije na 80 tis. obyvatel a nijak to nevypadá, že by je odloučení od mateřského kontinentu nějak osudově trápilo. Žijí zde, radují se, korzují, klábosí, halekají na sebe přes ulici a úsměv jim z tváře prakticky nemizí. Řeší se jen podstatné věci, pohodová atmosféra a kamarádství je nade vše – „African Style“. Zdejší vlídnou atmosféru potvrzuje i sousoší 4 postav, které symbolizují mírumilovné soužití křesťanů, muslimů, židů a hinduistů.
Je to město, kde jsou všichni Amigos 🙂
Amigo je i můj hostitel a průvodce v jedné osobě, Alex Cumaquero se svou firmou African Surfski Center, kterému díky exotické adrese v surfski komunitě nikdo neřekne jinak než Kali = kalifa. Dobrácký a obětavý člověk, k jehož nejčastějším a nejoblíbenějším frázím patří:
* don´t worry, be happy
* African style, jajaja.
Dokonale zná Ceutu a možná všech 80 tis jejích obyvatel, miluje volnou přírodu, čistou mysl a mořské pádlování .
Dopoledne mě Kali bere autem na krátkou vyjížďku po cestách necestách nad Ceutou, výhledy na město i na nedaleký Gibraltar jsou parádní. Pak měníme dopravní prostředek a na surfski dáváme expedici podél členitého pobřeží Almina Point s rozeklanými útesy a hlubokými jeskyněmi.
Po moři zabrousíme i k východní hraniční čáře, kde z moře ční skála nesoucí díky svému specifickému tvaru název Bull Rock. V hlubině u dna je prý soška Svaté Carmen, patronky moří, námořníků a rybářů.
Po návratu na základnu už Alexovi přátelé Antonio s Julianem mají připravený gril a společně si pochutnáváme na africkém BBQ z kuřecích srdíček. Obloha na západě získává nepřirozeně karmínový nádech. Blíží se změna počasí. Jaké bude?
Následující den se počasí ještě nějak nemůže rozhodnout, jak dál, a tak zůstává status no wind. Vydáváme se s Alexem na horskou túru poblíž západní hranice. Od západu nás po očku sleduje Dead Woman, shora nás střeží portugalská pevnost. Středomořskou džunglí nakonec dosahujeme vrcholu na Monte Tortuga (Želví hora). Název není žádná romantika – na vrcholu se nachází opuštěné bortící se betonové kulometné hnízdo ve tvaru želvího krunýře. Stojíme na krunýři – a je to romantika. Nabízí se odtud jedinečný výhled na všechny světové strany.
Pozorujeme tankery kotvící na volném moři poblíž Ceuty. Většina tankerů stojí přídí k severu, přídě 2 tankerů však míří k východu. Marně se snažíme uhodnout, jak je to možné. Fouká na moři od východu anebo od severu?
Hej, kapitáni, tak se nějak domluvte, takhle to přece nejde! To je moc i na African Style!
Scházíme dolů, slunce zapadá do Altantiku. Karmínové nebe hlásí, že změna počasí je za rohem. Tankery se spořádaně rovnají špicemi k západu. Přichází západní vítr, Poniente.
Ráno mě probouzí lehkou meluzínou. Po dvou bezvětrných dnech do toho Svatá Carmen práskla a rozfoukala západní vítr – Poniente.
Kali má Poniente rád. Říká, že je to vítr, který na rozdíl od Levante není tak roztěkaný a vygenerované vlny jsou tak čitelnější, uspořádanější a jízda na nich je radost. Radosti není nikdy dost. A tak máme na dnešek naplánovány hned tři jízdy.
První jízdu dáváme z Benzu cca 8 km. Ideální kombinace – vlny cca 1,5 – 2 m, mořský proud v našem směru, chytání vln naprostá idyla.
Druhá jízda z Benzu cca 12 km až na základnu African Surfski Center, vítr o něco silnější a vlny o něco vyšší. Ale mořský proud už s námi nejel, takže chytání vln bylo náročnější.
Před třetí jízdou dáváme krátké občerstvení. Kaliho maminka, náramná kuchařka, nám připravila domácí španělskou tortillu – vaječná placka s bramborama. Naprostá paráda.
Třetí jízda z Benzu opět cca 12 km až na základnu African Surfski Center. Vítr se trochu zmírnil, vlny přestaly bláznit a daly se chytat vcelku dobře. Kali i já si užíváme pěkných vln a tortilly, která se nám vrací ze žaludku zpět do krku 🙂
Na večeři ve 21 hod. (African Style) odcházíme do restaurace v centru Ceuty, kde vaří Kaliho maminka a obsluhuje maminčina sestra. Baštíme a smějeme se, prožili jsme spolu parádních 5 dní.
Na závěr mě Kali s Antoniem vytáhnou na víkendovou raritu – beer square. Je to plácek v v centru Ceuty s jedním malým kioskem, kde se prodává pivo. Ten plácek je od neděle do čtvrtka prakticky liduprázdný. V pátek a v sobotu večer se sem však sejde snad celá Ceuta „na jedno“. A jak říká Kali, all of them repair the world 🙂
Chcete-li si dobře zapádlovat downwind, jeďte do Ceuty a využijte servisu African Surfski Center. Nejenže je to místo pro downwind jako stvořené (díky Heraklovi), ale budete v rukou Kaliho, který je výborný surfski paddler, zkušený instruktor a naprosto bezvadný Amigo.
Don´t worry, be happy, African Style.
Zažil a zapsal Petr Smítka
Video Surfski Africa Part 1
Video Surfski Africa Part 2
Video Surfski Africa Part 3
Obrázky z akce
