Začátkem ledna se na mě Martin podívá významným pohledem a povídá – tradice se neptá, o druhém lednovém víkendu bychom měli vyrazit na Ohři. Nápad výborný, ale protože předpověď slibovala mrazivo a sníh, rozhodli jsme se naložit nejen kajaky, ale také běžky.
Původně jsme si chtěli na vodě sjet úsek z Lokte do Karlových Varů, ale řeka je dle získaných informací v některých místech v tomto úseku kvůli nahromaděnému ledu neprůjezdná a tak operativně měníme plán a volíme osvědčený 13 km úsek Karlovy Vary – Dubina s rozumným průtokem 16 m3/s.
Sobotní dopoledne nás zastihlo v husté chumelenici, jak navazujeme zmrzlými prsty zachumelené lodě na zachumelené auto a následně hutnou závějí (naštěstí máme 4-kolku) vyrážíme z loděnice na západ. U karlovarské loděnice už nás očekává Arnošt – uvolil se k tomu, že nám sveze auto do plánovaného cíle v Dubině. Následuje převlékání z civilu do gumy v mrazu a na sněhu. Vánice ustala, vysvitlo sluníčko. Hned je na světě lépe. Ale to venkovní převlékání je fakt „vopruz“. Nápad převléknout se již před odjezdem na loděnici mě vždy dostihne nějak později. Hm. Tak třeba příště.
Vyrážíme. Je to exotika. Namísto temných kamenů na nás koukají z vody vysoké sněhové klobouky, v místech mělčin se hromadí podvodní led. Řeka cinká ve vlnkách, proudcích a peřejkách, kraj ujíždějící kolem nás je jak z Ladovy zimní selanky. Tábořiště na Hubertusu je dle očekávání dnes otevřeno (aspoň tak to měli uvedeno na ceduli) a na Hubertově peřeji nás už zdálky vyhlíží váleček uprotřed proudu, který nás poťouchle ošplýchne….
Blížíme se k šemnickému mostu. Proud zpomaluje, podél břehu se začíná tvořit čím dál mohutnější bariéra ledu a sněhu. V zákrutu za mostem už je koryto z poloviny zamrzlé, po dalších pár stovkách metrů volná hladina mizí úplně pod celistvým ledovým krunýřem. Není kde vylézt, na pevný břeh je na obě strany minimálně 10 metrů zrádné ledové krusty. Otáčíme lodě a pádlujeme zpět proti proudu, navíc zahuštěnému plujícími krami a ledovou tříští. Na první pohled se sice zdá, že je protiproud rychlý, ale my jsme rychlejší, zdárně odspodu přijíždíme zpět k šemnickému mostu, kde je příbřežního ledu méně. Tlapkáme opatrně v hlubokém sněhu ke břehu, kapku si připadáme jako tuleni. Uzounkou točitou stezkou mezi dřevěným zábradlím vytahujeme kajaky sněhem nahoru k silnici, kde nás čeká Arnošt s autem.
Sluníčko mizí, začíná hustě chumelit.
U nedalekého Ottova pramene načepujeme do připravených petlahví životadárnou Mattoniho kisibelku a vyrážíme zpět do Karlových Varů.
V Dubině se cestou zastavujeme na gulášek v hospodě U Dvořáků. Letos jsme tu první vodáci. Naproti tomu myslivci se tu dnes večer chystají oslavovat „poslední leč“…
Vyrážíme do golfového areálu Olšová vrata kousek od Karlových Varů. Dle dostupných informací by zde měli mít upravený běžkařský okruh, ale moc tomu nevěříme – kdo by chtěl v takové chumelenici upravovat stopu. A najednou je ze silnice vidíme – jezdící panáčky s kulichy. Dojedeme na parkoviště v centru areálu, hrdě odrážíme tázavé pohledy kulichů na naše auto s kajaky na střeše a vyrážíme do stopy. Stopa dobrá, mírně vlnitá, perfektně upravená, dali jsme si dva okruhy a bylo vymalováno. A pak se setmělo.
Hláška dne: Když má foťák v ruce Petr, fotí Martina. Když má foťák v ruce Martin, fotí Martina.
Program se vydařil, počasí vyšlo, akce neměla chybu. Tak zas příště
JO, a Arnošt si zase doma zapomněl svůj zub.
Petr
Záznam trasy GarminConnect
Obrázky z akce
[peg-gallery album=“http://picasaweb.google.com/data/feed/api/user/113972856604515363965/albumid/6376905469827114961?alt=rss&kind=photo“ ]
[peg-gallery album=“http://picasaweb.google.com/data/feed/api/user/113972856604515363965/albumid/6376921358862545137?alt=rss&kind=photo“ ]
Jedno zamyšlení nad “Oherská dvojkombinace seakajak + běžky 13.01.2017”