Zimní Ohře 13.01.18

„Odjezd ráno v devět. Odjezd, nikoli sraz!“ Tak jsem to uvedl do předodjezdových instrukcí. „Jo, v devět vyrážíme a na nikoho se nečeká, kdo nepřijde, má smůlu,“ mne si ruce Martin. Tak na loděnici radši vyrážím takřka o hodinu dřív, abych včas navázal loď a zabalil hydro. Stejně však nepřicházím první, Honza už tam je a právě navazuje. Po půl deváté mám již kupodivu hotovo. Přichází rozšafně vysmátý Martin, který má sbaleno již od včera a přibíhá Tykalka, která se začíná rozhodovat, zda pojede na seakajaku či na sjezďáku. Na sjezďáku. Ale nějak ho nemůže narvat na přívěs, loď je příliš vysoká. Nakonec tam nahoře vyjednáváme výjimku ve fyzikálních zákonech, sjezďáka na vlek umísťujeme a v 09:00 hod vyrážíme.

Rozhodujeme se pro 15 km dlouhou trasu z Karlových Varů na Dubinu. Na startu rychlé převlečení do hydra a hurá na vodu. Lodní skladba není úplně vyvážená  – Jana na sjezďáku, já s Martinem na seakajaku, Honza na starém dobrém slalomáku. V Ohři teče pěkných 56 m3/s, proud s námi řečištěm přímo letí. Honzovi bafnou saze a na slalomáku mizí daleko před námi. Čeká na nás až pod peřejí na Hubertusu. Prý se bál, aby se na něj nečekalo 🙂

Peřej na Hubertusu je vydatná, hutná, pěkná. Trénujeme přejezdy, mazlíme se s bílými kohouty. Jeden z nich Janu knokautuje a převrací ji. Eskymuje. Jeden pokus, druhý pokus… vyrážím za ní, aby se mi mohla opřít o palubu. Ale mezi tím už se vedle lodi vynořuje její hlavička, tak jí aspoň asistuji při tažení ke břehu. Nu, není jí co závidět. Jenže Jana je tvrďák – vyleje loď, nasedá do ní a vyráží zpět do peřeje, konečně si může bez zábran pořádně pojezdit. Jaképak převlékání do suchého, vždyť nám do cíle zbývá už jen 10 km…

Před Dubinou na nás, stejně jako v minulých letech, čekají dva krásní koníci. Tentokrát je na ně Martin připraven, porcuje jablko a nechává koníky zobat sladkou pochoutku ze své dlaně. Všichni tři si svačinu užívají.

Po půldruhé hodině od startu v KV přijíždíme do cíle u hospody „U Dvořáků“ nad Dubinou. Závěrečná fotka a rychle do tepla a do sucha. Éterem se nesou dva slovní novotvary: Vypičaj a Dopičaj a řadí se do galerie svých kámošů jako Myčoken, Měkon či Seson.

Akce se zdařila, voda výborná, parta taky, velký dík Vikimu, že nám svezl auto.

Zapsal Petr Smítka

Obrázky z akce

Leave a comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.