Kolem ostrova Elba na seakajaku 23.09.-01.10.17

Poslední záříjový týden se čtveřice chomutovských vodáků vydala na miniexpedici do středomoří s cílem objet na seakajacích toskánský ostrov Elba.

Šestnáctihodinovou štrapác přes Německo, Rakousko a Itálii přetrpíme celkem v pohodě, natěšeni na ostrovní pohodu. Před ranním rozbřeskem projíždíme bouřkou, 10 km před Piombinem zastavujeme u čerpací stanice a „za trest“ si dáváme voňavý croissant s kávičkou. Sledujeme dramatické výjevy na toskánské obloze, pod těžkými mraky odcházející bouře se na východě tvoří čistý pás nebe a do něho se nekompromisně dere zpoza horizontu sluneční kotouč. Toskánsko nás vítá naprosto impozatně – v ranním ostrém slunci, pod černým nebem, s magickou dvojitou duhou.

Čekání na trajekt v Piombinu si krátíme krátkou procházkou historickým centrem městečka. Oproti strohému průmyslovému okolí přístavu je městečko čisté, romantické a plné života. Najíždíme do chřtánu žlutého lodního trajektu společnosti Elba Ferries. Je to hodně rychlá loď, GPS nám signalizuje 50 km/h, za lodí se zdvihá několik vln, na kterých by se dalo pěkně surfovat. Nejspíš ale jen se šnorchlem.

Po vylodění si prohlídneme hlavní ostrovní městečko a přístav Portoferraio a následně přejíždíme přes horské sedlo na jižní pobřeží k výchozímu místu naší štace na pláži Margidore u poloostrova Stella. V 15:30 h máme vše potřebné nabaleno v útrobách kajaků (co nemáme, nepotřebujeme) a vyrážíme. Na základě meteorologické předpovědi volíme směr plavby podél pobřeží Elby proti směru hodinových ručiček. Přetínáme velkou zátoku u Capoliveri a kolem útesů Gemini objíždíme jv výběžek Elby. Černé a červené útesy střídají pláže se žlutým pískem, jsou zde patrné relikty původní intenzívní těžební činnosti, která zde probíhala od starověku až do 80.let 20.století. V 17:30 h zastavujeme na nocleh u pláže Ginepro před Punta Bianca. Je tu klid, není tu signál, Frigo ho chytá ve tmě někde vysoko na útesu. Dnes jsme najeli 15 km

Pláž je orientována na východ a tak si ráno nenecháme ujít východ slunce. Představení se odehrává od 06:30 do 07:00 hod., pak se znovu zabalíme do spacáků… Na vodu vyrážíme v 09:30 h. Kolem poledního přijížíme k bílé městské pláži v Porto Azzuro, nezbytné „gelato“ mají dle očekávání v baráčku s růžovou fasádou. Na strmých skalní útesech nad mořem po obou stranách zátoky se rozprostírají mohutné pevnosti, jedna z nich byla ještě donedávna využívána jako věznice. Vězni odtud museli mít úžasný výhled :-/ Dlouhán to prý ví…. Pokračujeme podél východního pobřeží na sever, lehce proti větru, míjíme po železu červené útesy, po síře žluté stráně, po borovicích zelená úbočí. Míjíme přístavy Rio Marina a Cavo. Za severním mysem Capo Vita se stáčíme na jihozápad v očekávání, že konečně pojedeme po větru. Vlny jsou opravdu nyní již v našem směru, takže po nich trošku můžeme surfovat, ale směr větru se znenadání mění, takže jedeme opět proti větru. V 17:30 hod. zastavujeme na nocleh u pláže Mangani. Spolu s námi sdílí pláž ještě jeden německý pár. Na obzoru co chvíli projíždějí trajektové lodi, v noci vypadají tak trochu přízračně. Dnes jsme najeli 30 km.

Na další trasu vyrážíme v 10:30 h. Touláme se podél rozeklaných bizarních útesů, tentokrát převládá barva bílá a šedá. A pak se před námi rozevře široký záliv s hlavním ostrovním městem Portoferraio a jeho majestátními hradními komplexy. Krátká svačinka před vjezdem do města – projížďka historickým kupeckým přístavem – Frigo prchá před obřím trajektem – výsadek na břehu před kioskem s honosným názvem Bagni Napoleone – průchod nenápadnou pasáží do centra města – gelato. Pokračujeme dál podél bílých pláží a bílých útesů, na liduprázdné pláži Seccione svačíme, šnorchlujeme, zevlujeme a lenošíme. Blížíme se k mýtickému mysu Capo d´Enfola spjatému s pověstí o Argonautech hledajících zlaté rouno, projíždíme povinně přírodní skalní bránou, někteří z nás i několikrát. V 17:30 hod zastavujeme na nocleh u pláže Lamaia. Přes noc docela fouká, příboj je důrazný, ale na naše ležení nedosáhne. Nicméně ranní rosa je nečekaně tak vydatná, že ráno stejně ždímám spacák. Dnes jsme najeli 25 km (já jsem si dal v cíli štace ještě navíc 3 km proti větru a pak 3 km downwind, takže 31 km).

Na další trasu vyrážíme v 10:30 h. Míjíme městečko Procchio, malé skryté plážičky, strmé útesy a na nich machrující místní „kamzíci“, kteří dělají, že nás nevidí a balancují přitom na jednom kopýtku. A pak se před námi otevře výhled na malebné městečko Marciana Marina, při vjezdu do přístavu nám, poutníkům příjíždějícím z moře, kyne svatá Madonna na jednom z příbřežních útesů. Vyloďujeme se na písečné městské pláži, dáváme nezbytné gelato, Martin dává „presíčko“ na náměstí…  a hajdy do kajaku. Na nedaleké divoké bílé pláži La Caletta zastavujeme na sváču, relaxace, šnorchlování, pohoda, klid. Za malebným letoviskem Sant Andrea si příroda trošku pohrála s uspořádáním skalních bloků a vytvořila labirint několika souběžných koridorů, průjezdných i se seakajakem. Tak si tam samozřejmě pořádně poskotačíme. Naše další trasa se stáčí k jihozápadu a následně k jihu. Vítr konečně máme regulerně v zádech, surfujeme po vlnách. V 17:30 hod zastavujeme na nocleh u pláže Punta Nera – nejzápadnějším výběžku Elby. Pláž leží pod strmou skalní stěnou, vysoko nad námi jsou vidět silniční svodila. Frigo kriticky poznamenává, že tu v noci budou padat auta. Padaly hvězdy, auta ne, rosa taky ne. Večer pozorujeme západ slunce za ježatým horizontem Korsiky. Mobilní signál tu není, Frigo ho nenajde ani na vysokém útesu. Martin má sice plný signál a realizuje mezinárodní hovor, ale nevěříme mu to :-). Dnes jsme najeli 27 km.

Na další trasu vyrážíme v 10:30 h. Ale popojíždíme jen kousek k nedalekému letovisku Chiessi. Dáša s Martinem a Frigem šnorchlují u útesů, já se toulám s kajakem podél útesů až k Pomonte, pak se zčista jasna rozfouká a tak skotačím a surfuju na vlnách. Další trasa podél pobřeží se stáčí k východu, jsme takřka v závětří. Krátká zastávka na sváču a šnorchlování na liduprázné tmavé a pořádné prohřáté pláži Le Tombe a pak pokračujeme kolem skalního výběžku Fetovaia do stejnojmenné zátoky se stejnojmennou pláží s jemným světlým pískem a bezpočtem slunečníků. Dáváme gelato, Martin „presíčko“ a pokračujeme dále východním směrem k jeskyni Grotta Azzura. Má dva portály, je průjezdná, tak projíždíme. V 17:00 hod zastavujeme na nocleh u divoké pláže Palombaia. Při příjezdu je tu sice pár rekreantů, ale ti za soumraku zmizí a pláž je tu jen pro nás. Dnes jsme najeli 17 km.

Není kam spěchat, plánovaný společný odjezd stanovujeme až na poledne. Někteří z nás odpočívají po dlouhém spaní na vyhřáté pláži, já sedám do kajaku na krátké „vypádlování“, ale záhy se zvedá silný vítr a s ním i vlny, takže se nechám zlákat  a dokloužu downwind po vlnách cca 7 km až k výběžku Fetovaia, pak se podél břehu proti vlnám a větru lopotím zpět. Je to OK, k „naší“ pláži příjíždím v 11:45 hod. Tady po žádném větru a vlnách ani stopa. Za mysem Capo di Poro s bizarními špičatými bílými útesy míjíme jeskyni Grotta del Vescovo a následně příjíždíme do Marina di Campo – jednoho z největších letovisek Elby s nejdelší ostrovní pláží. Výsadek na pláži u přístavu, procházka po pěší zóně, gelato, Martin „presíčko“ a místní tradiční koláč, následně pak ještě dokupujeme citronový likér Limoncino na teď i na domu. Ze zálivu míříme ke skaliskům Scoglio della Triglia, kde by měla být socha Madonny. Asi je, ale 20 m pod vodou – potápěči pod námi souhlasně vypouštějí bublinky. Za mysem Capo Fronza míjíme jeskyni Grotta Buca dell´Acqua a podél malebného pobřeží projíždíme zátokou Laconella a Lacona. V 17:30 hod. zastavujeme na nocleh u pláže Casa Canata, večer si s Martinem zaběhnem na pizzu a pivo do nedaleké pizzerie na pláži Lacona. Dnes jsme najeli 17 km (já jsem ještě v rámci průzkumu jel downwind podél pobřeží až na konec mysu Stella, zda nenajdu ještě nějakou lepší pláž, ale nenašel. Cesta zpět k pláži proti větru byla výživná).

Na naši poslední etapu vyrážíme v 10:00 hod. Není kam spěchat, stačí jen objet poloostrov Stella ze západní na východní stranu k pláži Margidore. Na jedné z pláží na východním pobřeží zastavujeme, relaxujeme, šnorchlujeme a tak. Dnes jsme najeli 7 km (já o něoc víc, ještě jsem se jel trošku vypádlovat 🙂 )

V 19:30 hod máme naloženo a vyrážíme na sever přes horské sedlo do přístavu Portoferraio. V přístavní kanceláři se dozvídáme, že Elba Ferries v objedaný čas 20:30 hod. loď nevypraví. A dál? Málo lidí, nevyplatí se to. A dál? Můžeme se nalodit na nějakou jinou loď jiné lodní společnosti, třeba za 15 min. MobyLines. Nestíháme. No tak ve 20:30 hod. Toremar. OK.

Konec dobrý, všechno dobrý…. i bez toho konce by to bylo dobrý. Prostě dobrý.

Bróóó!

Üčastníci zájezdu: Dáša, Frigo, Martin, Petr

Zapsal Petr Smítka

Obrázky z akce

Leave a comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *