Úderem 23.hodiny se na rozzářilo barevné zdobení na smrčku vedle loděnice a ozářilo tváře nabalených postav, podupávajících v nočním chladu. Pak se rozezněly Bertovy dudy a Petrova kytara, světelné kužele čelovek zacílily do připravených textů a svorně jsme si pěkně pozpívali vánoční koledy.
Srpek měsíce se zrdcadlil na hebce zčeřené hladině jezera, vlaky na protější trati v tento sváteční čas daly pokoj, a tak se z naší terasy do jezerních tišin linul ničím nerušený sborový zpěv vánočních písní se zvláštním poselstvím…
Pěkně jsme si zapěli. Hm. Tak zas za rok.
Zapsal Petr Smítka
