Oslavu Svátku boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní dne studentstva jsme se rozhodli tradičně oslavit jak jinak, než na vodě. Pro letošek zvolíme 26 km dlouhý úsek Labe z Ústí nad Labem do Děčína s možností prodloužení o dalších 14 km do Hřenska.
Dopoledne parkujeme svá auta s bezpečnými rozestupy na parkovišti pod Střekovem, s bezpečnými rozestupy pak kráčíme se svými kajaky k Labi a nasedáme na vodu.
Vyrážíme. V minulých dnech v Krkonoších a Jizerkách vydatně sprchlo a na říčním proudu je to znát. Parádně uhání. Za námi na nás ze skalního ostrohu shlíží majestátní silueta střekovského hradu, před námi se ve slunci koupe ústecké nábřeží. V chřípí při průjezdu městem cítíme charakteristický mýdlový odér nedaleké Setuzy. Za zátočinou se nám otvírá parádní výhled na tzv. Ústeckou bránu, tvořenou od nepaměti dominantním temným masívem Mariánské skály na levém břehu, pravobřežní skálou Kramolna a od roku 1998 (do třetice) futuristickou konstrukcí Mariánského mostu.
Na vodě nejsme sami. Cestou míjíme vodáka-romantika na nafukovací pálavě, svátečně lenivý pár na malém motorovém člunu, několik malých čilých přívozů se zarouškovanými pasažéry, hejna nenasytných kormoránů a distingované páry labutí. Míjíme také dva naložené šífy, které se s nezměrnou silou a vytrvalostí šinou proti nám a bojují se silným proudem.
Mimochodem, jejich pěknou vlnu si nemohu nechat ujít, proto na chvíli otáčím a posurfuji na jejich vlně pár set metrů proti proudu – sporttester sice ukazuje rychlost 5 km/hod., ale při zohlednění rychlosti protiproudu 13 km/hod. to už je docela hukot 🙂
Strmé svahy labského údolí hrají všemi podzimními barvami a nad nimi, tu a tam, vystrkují růžky skalní hroty. Pěkná podívaná.
Na mole u děčínské loděnice pohodlně vysedáme. Počasí vyšlo, voda taky. Bylo to prima a bylo toho dost.
Dáša a já si dáváme ještě přídavek a pokračujeme dalších 14 km do Hřenska. Míjíme okázalý komplex děčínského zámku na pravém břehu a protilehlý skalní masív Pastýřské stěny. Doposud široké údolí se zužuje a temní, hřeben pískovcových formací nás doprovází až do Hřenska, krčícího se pod skalními homolemi.
Kousek před hraničním přechodem svou pouť ukončujeme. Ono by to dál stejně nešlo kvůli covidově uzavřené hranici se SRN. V pádlech máme 40 km.
Zažil a zapsal Petr Smítka
Obrázky z akce
Video
