Ve druhé polovině července pořádá vodácký oddíl Ocean Sharks každoročně velice oblíbený a prestižní závod v oceánském pádlování OCO Cup. Závodní trať v délce 20 km vede podél pobřeží Ostsee mezi Warnemünde a Kühlungsborn, směr závodu je vždy stanoven tak, aby se (pokud možno) závodilo po vlnách a po větru.
V důsledku covidových opatření to vypadalo, že se letošní ročník vůbec neuskuteční. Nakonec se ale i přes nepříjemné obstrukce závod organizátorům zrealizovat povedlo, i když za nepatrně pozměněných okolností, mj.
- název akce se pro letošek operativně změnil na SVB Cup (dle slov organizátora malá sestřička OCO Cup), nejspíš jako zkrátka SportVerein Breitling, což je organizace, pod kterou spadá pořádající oddíl Ocean Sharks
- maximální počet účastníků byl stanoven na 50. V rámci všeobecného rozvolňování covidových restrikcí však byl tento limit později zrušen
- startovné bylo oproti minulým rokům sníženo na 30 € s tím, že nebudou k dispozici některé služby jako organizovaný svoz závodníků mezi startem a cílem, občerstvení po závodě nebo památeční reklamní triko. To jsou však postradatelné záležitosti, beztak dostal každý z účastníků pro bezpečnost plastovou píšťalku a v cíli pěknou kovovou medaili 🙂
Důležité je, že se závod uskutečnil a že jsme si mohli dát pořádně a natvrdo do těla.
V pátek, tedy den před závodem, fouká naprosto vítr v naprosto učebnicové intenzitě a směru. Večer dokonce ještě sílí, krvavý západ slunce do rozbouřeného moře vypadá až trochu katastroficky. Ještě nad ránem slyšíme i přes tlumící hradbu příbřežního vegetačního pásu řev rozběsněných vln.
Za rozbřesku však vítr kleká. V souladu s předpovědí Windy. Bohužel. Zázraky se nedějí.
Prezentace k závodu probíhá již od časného rána a start závodu je stanoven 10. hodinu. Vítr sice moc nebude, ale organizátor závodu spěchá se startem proto, abychom stihli aspoň vlny, které ještě podél pobřeží ze setrvačnosti nějaké jsou.
Kromě německých závodníků se letos na start postavila i čtveřice pádlerů z Česka – Branislav FRANC Šrámek, Zbyněk Laube, Adam Mačkal a já.
Zakvílí siréna, je odstartováno. Lodě vyrážejí na moře. Je krásné, teplé a bezvětrné dopoledne, hladinu čeří jen vlny pádlujících kajakářů. Po pár kilometrech lze na vodě přece jen vidět (nebo alespoň tušit) malé swellové vlny, které loď v lepším případě popostrčí vpřed, v horším lehce přibrzdí 🙂
Vlny jsou sice poměrně rychlé, ale většinou dost mělké, takže osedlat si je a hlavně se na nich udržet je dost vyčerpávající. Pro osedlání vlny je vždy zapotřebí udělat pár sprinterských záběrů, ale při větších vlnách si pak člověk může odpočinout při klouzání z vlny dolů. U mělkých vln ale prostoru pro odpočinek moc není. Jede se prakticky pořád naplno.
Svaly pracují co mohou, tělo bolí, oči vyhledávají sebemenší příhodnou vlnku která by mohla pomoci.
V polovině trati mě osvěží slabý vánek v protisměru. Je to příjemné, ale pro downwindový závod poměrně nevítaný jev. 🙁
Ve druhé polovině trati se začínají vlny trošku více prokreslovat, tu a tam se po některé z nich i sklouznu bez nutnosti pádlování.
Jedu sám. Ti rychlejší jsou daleko vpředu, ti pomalejší daleko vzadu. Na horizontu vidím věžaté kontury Warnemünde, tam někde je cíl.
Do cíle mi zbývají 4 km. Hlava se snaží tělu nakukat, že teď už to bude jen z kopce. A tělo uvěří. Spontánně začínám zrychlovat, krev hledá ve svalech poslední krystalky cukru. Shledávám, že pomalu dojíždím závodníka na outrigger (oceánská kanoe), které startovaly 10 min. před námi. Tak co, chlapi, stihneme ho do cíle ještě předjet? Jo, tělo na to slyší, je to výzva. Není čas na přemítání, tady se maká 🙂
Pár posledních záběrů, u břehu vyskakuji z jedoucí lodi a běžím k cílové metě na pláži. A pak ticho.
„Dobrý!“, slyším od France, který mě míjí v již suchém oblečení. Do cíle dorazil 20 min. přede mnou. Neuvěřitelný 😀
Jdeme ke kiosku na pivo – jen zasyčí.
Odpoledne trávíme „zevlingem“ na bílé pláži. Svět je prima.
Po nějaké chvíli se ale vyhecujeme a jdeme na vodu, zvídavost je silnější a my máme šanci prubnout vystavené surfski NK Gordana Harbrechta.
Závod to byl sice fyzicky náročný, downwind se nekonal. Ale pro lidi našeho ražení, kteří mají rádi vodu a pádlování, to je fuk. Závod i celý den jsme si náramně užili.
A jak jsme dopadli?
- Branislav FRANC Šrámek – 5.místo
- Zbyněk Laube – 15.místo
- Adam Mačkal – 18.místo
- Petr Smítka – 21.místo
Tak zas příště 🙂
Zažil a zapsal Petr Smítka
