Po dlouhých a pečlivých přípravách letos chotěbuzský vodácký klub ESV Lok RAW Cottbus uspořádal 1.ročník 2-denního vodáckého marathonu po řece Sprévě s jednoduchým a přiléhavým názvem – SpreeMarathon.
Na tuto akci mě již během léta upozorňuje Dáša Březinová. Zajímavý tip. Jsem zvědavý, rád poznávám nová místa. Je rozhodnuto. Jedu tam. Dáša se pro účast rozhoduje také.
Kam to ale vlastně jedeme. Spreewald s přezdívkou Benátky Severu je sice u nás notoricky známý mezi cyklisty i mezi vodáky. Závod se však jede v oblasti cca 50 km nad ním. Jaké to tam je? A co je ta Spréva vůbec zač?
Řeka Spréva (Spree) se svou délkou 382 km patří mezi TopTen nejdelších řek Německa. Její 3 prameniště se nacházejí na severních svazích Lužických hor v česko-německém pohraničí. Klikatí se nejdříve Saskem a následně pak Braniborskem, kde se v Berlíně vlévá do Havoly (oproti zažité představě, že Berlín leží na Havole, většina Berlína vč. centra ve skutečnosti leží na Sprévě).
Spréva na svém horním a středním toku protéká krajinou, která ještě před několika desítkami let byla devastována bezpočtem hnědouhelných dolů. Těžba však již ustala, rekultivační práce se smělými plány jedou na plné obrátky a do krajiny a řeky se opět vrátil život a zdravá příroda.
Je zajímavé, že i přes prodělanou industriální pohromu se v kraji kolem Sprévy zachovaly uprostřed germánského „moře“ dva poslední „ostrůvky“ slovansky mluvící menšiny: v Sasku jsou to Hornolužičtí Srbové, v Braniborsku Dolnolužičtí Srbové. A tak při procházce např. saského Budyšína či braniborské Chotěbuzi jsou názvy ulic dvojjazyčně – německy a srbsky, některé při vší úctě vyvolají úsměv na tváři, např. Brandenburger Platz / Bramborove Namesto 🙂
Start sobotní 22 km dlouhé etapy je na přehradním vzdutí Spremberg, cíl u loděnice v Chotěbuzi (Cottbus). Na trase je 5 přeběhů, 8 peřejek, hodně km po klidné vodě v barevné podzimní aleji a hodně času pro pádlování a resetování hlavy.
Startuje se z písečné pláže systémem le Mans. Prvních 6 km vede trať závodu po přehradním vzdutí. Tempo je vysoké. Za první obrátkou mě dojíždí německá posádka na deblkajaku Stellar ST21. Také jedu na kajaku Stellar, a tak na ně radostně kynu. Jsou ale příliš zabráni do pádlovací mantry, reakce se nedočkám. Tak si k nim aspoň sedám na vlnu 🙂
Přeběh ze vzdutí k řece pod hrází je dlouhý 750 m, na hráz vzhůru po schodech a pak dolů po asfaltce. Snažím se klusat, loď se docela pronese. Kluky ze Stellaru nechávám někde za sebou a už je nikdy neuvidím. Až po závodě se dozvídám, že někde ve 2/3 trasy na řece udělali díru do lodi a museli skončit. Škoda.
Pod hrází dobíhám Sebastiana a Holgera, jedoucí na dvoukajaku Nello WaterMan. Nějakou dobu pak po řece jedeme spolu. Jsou to milí kluci, před nájezdem do peřejek mi galantně dávají přednost, před přeběhy také. V druhé půlce trati kluky nechávám za sebou, přeběhy je příliš zpomalují.
Pádluji sám poklidným tokem Sprévy a snažím se bolest svalů obalamutit pěknými pohledy na pestré barvy podzimu.
Je tu poslední 5. přeběh. Dle sporttesteru mi do cíle zbývá necelých 6 km, chlapík na check-pointu mi však oznamuje, že do cíle zbývají už jen 3 km. Ups. To je dobrá zpráva. Uvolňuji energetické rezervy a snažím se zrychlit. Jeden most, druhý most, zákruta a pak cílová rovinka s modrou cílovou bójkou. Písk. Ticho. Pokračování zítra.
Odpoledne zbývá dost času dát se po závodě dohromady, poklábosit s kamarády a ještě vyrazit do nedalekého historického centra Chotěbuzi. Očekávám zašedlé hornické město, o to víc mě překvapuje jeho půvab, parky, fontána, hrázděné domky i majestát věží, kostelů a dalších pěkných staveb. Specifický tvar průčelí domů na hlavním náměstí AltMarkt silně připomíná jihočeskou architekturu.
Start nedělní etapy je v Chotěbuzi, cíl v Burg im Spreewald. Na 29 km dlouhé trase 5 přeběhů, 8 peřejek a rybích přechodů (některé fakt nejetelné…), meandry, tahavé mělčinky, skryté nábližky v rákosí… a strašně moc času na pádlování a resetování hlavy.
Startuje se jednotlivě, po intervalech stanovených podle speciálního klíče zohledňujícího včerejší výkon. Je to specifické startovací místo, protože už po nějakých 400 m přichází první přeběh kolem jezu. Někdo startuje z vody, někdo startuje na souši s plavidlem v ruce a na vodu jde až pod jezem.
Přede mnou je dlouhý interval, za mnou staruje po necelých 2 minutách Sebastian s Holgerem.
Na 5. km přijíždím k šumivému jízku. Na poslední chvíli si všímám cedule s informacemi k průjezdu. Hodně slov, navíc německých, málo času. Pochytím jen „Insel“ a „links“. V zápalu boje už nestíhám v hlavě zpracovat, zda mám jet vlevo od ostrova anebo nechat ostrov po levé ruce. Do nátoku vpravo od ostrova teče docela dost vody, na poslední chvíli tedy strhávám špičku kajaku do něj. Chvilku dobrý, za pár okamžiků však hodně, hodně špatný. Šklebí se tu teď na mě klasický rybí přechod s 4 betonovými přehrážkami napříč celým kanálem, v nichž je malý výřez pro průjezd střídavě úplně vlevo a pak úplně vpravo. Pro seakajak nejetelné. Vracet se zpět mě ani nenapadne. První hrázku projíždím výřezem bez škrábnutí, do další však zákonitě čelně narážím i přes maximální záklon. Pomocí pádla se vyšťouchávám až za hranu hrázky a za bolavého skřípění přepadám do lagunky pod hrázkou. To vše si ještě zopáknu na dalších dvou hrázkách. Paní na břehu odkládá od ucha telefon a zmateně na mě hledí, její pes přestává vrtět ocasem a nechápavě natáčí hlavu. Zdravím je „Guten Tag!“ Žádná reakce 🙂
Když se z „nábližky“ vracím zpět do říčního koryta, Sebastian s Holgerem jsou už jen kousek za mnou.
Další trasu pak jedeme více či méně spolu. Občas jim na přeběhu trochu uteču, občas jim poodjedu „říznutím“ nějakého meandru, který oni pro jistou jedou v proudnici. Jsou ohleduplní, dokonce na mě v některých nejasných místech volají, kam mám zatočit.
Díky kluci!
Posledních pár kilometrů jedeme umělým ramenem Sprévy, tahavá mělčina bolí po celém těle. Za jednou ze zatáček se mi otvírá pohled pro bohy – silniční most, před ním dlouhé molo, na něm plno lidí. Cíl.
V kategorii K1 veterans jsem si dojel pro 1.místo, v kategorii K1 celkově 3.místo. Dostávám na památku pěknou fotku z trati a sadu výborných spreewaldských okurek 🙂
Děkuji chotěbuzským vodákům z oddílu ESV Lok RAW Cottbus e.V. za pečlivou organizaci závodu.
Závod všem příznivcům pádlování vřele doporučuji. Nudit se rozhodně nebudete.
Zapsal a zažil Petr Smítka
Více info k akci na webových stránkách SpreeMarathon a na FB stránce SpreeMarathon
Videa z akce
Obrázky z akce
