Na devátou si dáváme sraz na loděnici. Představa dřívější hodiny je po včerejším březňákovském jásotu přinejmenším odpudivá.
Počasí je jak na houpačce, mrholení střídá deštík, který se tu a tam přeformátuje do lijavce, aby se vzápětí svět rozzářil v teple blahodárného slunce na modré báni.
Vody v Ohři je tak akorát. Teče 29 m3/s, takže s námi proud docela upaluje.
Pod Karlovými Vary se tu a tam zhoupneme v nějaké té peřejce, po 5 km přijíždíme na Hubertus. Dnes je tu nádherná peřej se zpěněnými kohouty. Pod peřejí zastavujeme a trošku poskotačíme v peřeji. Místní slalomáři akorát končí svůj trénink a se zájmem sledují naše počínání. A dočkají se – Venca nestačí rychle zrušit náklon po přejezdu peřeje a převrací se. Brrr-ho-ho. Ale hbitě smeč vybírá a za našeho fandění úspěšně eskymuje. Pěkné divadlo.
Pokračujeme dál rychlým proudem, tu v dešti, tu ve sluneční záři, pádlujeme nebo jen tak soulodíme a relaxujeme.
Na světě je prima.
Před Dubinou se na skok tradičně stavíme u 2 koníků. Martin přistává u břehu. Koně chvíli nehnutě sledují, co se bude dít a když se nic neděje, zvědavě a vznešeně k Martinovi přibíhají. Očekávají z jeho rukou nejspíš nějaký mls. Ale ruce jsou prázdné, tak je jimi aspoň pohladí po lysině.
Martin v Vencou končí dle plánu na 13. km v Dubině a vrací se pro auto do Karlových Varů. Já pokračuji sám přes jez v Dubině klidným proudem i pěknými peřejkami přes Kyselku, Radošov a Velichov do Vojkovic na 20. km.
Kousek před cílem se krátce, ale intenzívně, zvedá mocný vítr, který z jinak poklidné hladiny velichovského vzdutí vytáhne vzhůru docela slušné vlny.
Akce se vydařila, spokojeni a příjemně znaveni se vracíme zpět na naši základnu u vlídné hladiny Kamencového jezera.
Tak zas příště, nejspíš už na Velikonoce 🙂
Zapsal a zažil Petr Smítka spolu s Martinem a Vendou.
