Divoký KoppenTraun a LammerÖfen 13.05-15.05.22

Když už jsme se letos pěkně rozjeli na Kamenici a Labíčku, bylo by třeba vyzkoušet i něco v zahraničí. Volba padla na alpskou říčku Koppentraun, mezi vodáky familiárně přezdívaný „Kopáč“.

V pondělí začínám obvolávat, kolik by nás jelo, když stávají vodočet hlásí ideálních 125 cm. Někteří neodolatelnou nabídku odmítli, ale jiní se nechali zvábit.

Vyrážíme tedy v pátek 2 auty ve složení z okolí Prahy: Trnkáči (Roman a Filip ), Tomáš a Pepák. Z Chomutova já (Stankáč) a tajně Viki st. jako nehrající kapitán. Setkáváme se až na hranicích v Dolním Dvořišti s malým překvapením pro Pepáka, že jede i děda – alespoň na mladého dohlédne.

Přespáváme na parkovišti před historickým UNESCO městečkem Hallstatt, ale na prohlídku nemáme čas i když je zatím pěkně prázdné od asijských turistů. Nás čeká úplně jiná zábava, a úsměv z tváří některých z nás se vytrácí po zjištění, že ideálních 125 cm již neplatí a nynějších 155 cm v červené oblasti nám dělá vrásky.

No, když už jsme tady, tak to zkusíme. Ne?

Po vyřešení pendlu jdeme „do gumy“. Děda sveze auto a pojede nás zkontrolovat ze spodu na el. kole. My vyrážíme také a již první válce v Bad Aussee vykazují značně vyšší sílu, než na co jsme byli zvyklí z loňska.

Voda je pořádně chlupatá, ale zatím pohoda, nikde neškrtáme😊.

Přijíždíme k Viděné ( Geschautes) a vylézáme na kontrolu a obhlídku. Zjištění – dá se to jet všude – levá, pravá i prostředek. Je opravdu dost vody.

První nám to najíždí Pepák a nějací další Češi – pohoda, tak jedeme také a postupně splouváme nad Neviděnou (Ungeschautest).

Standartní prohlídka a volba trasy. Nejlépe se nám jeví trasa hodně vlevo, ale musí se to pak rychle „krosnout“ doprava do jazyku. Hlavně nespadnout do balíku!! Pepák nám to opět ukáže a sjíždí to na pohodu. Tak teď my. Než se stačíme zašprajdovat do lodí, přibíhá opět Pepák, že si to dá ještě jednou. Proč ne. Second run – double fun.

Jedeme v pořadí Pepák, já, Filip, Roman a Tomáš. První válec, druhý válec a rychle doprava, ale „ty vole, kam se ten Pepák cpe“, jede přímo do největšího balíku. Lehce ho ťuknu, ale to už byl hlavou dolu a začíná se tam pěkně motat. Dolu to má také pěkný švih, vlny jako kr..a. ohlížím se a vidím, že u Pepáka zaparkoval i Filip. Roman s Tomášem projeli, takže hledáme, kde by se dalo zastavit, ale v tomto fofru to bude problém. Ještě se otáčím a vidím dvě lodi, jak vyjíždějí z balíku. Při dalším pohledu vidím Filipa v lodi, ale co nikdo z nás nečekal a zatím neviděl – Pepák plave. Naštěstí se vzápětí dostal ke břehu i s lodí. Já vidí jeho pádlo, tak za ním, po 200 – 300 m zastavuji u levého břehu vylézám a nesu pádlo k plavci. Samozřejmě s úsměvem, že to dobře dopadlo a že už jsme toho hodně viděli: hada chc..t, koně ble..t, ale Pepáka plavat ne.

Pepák má trošku problém najít svoji opuštěnou loď v té džungli na břehu. Ale nakonec zdárně našel. Zvuk píšťalky dává povel k pokračování v jízdě.

Vlny a díry jsou letos opravdu velké, proud mě tlačí na ohromný balvan velikosti garáže na jedno auto. Minu ho na těsno, ale Filip jedoucí za mnou je o nějaký cm vedle a proud ho přimáčknul na čelo tohoto balvanu. Já to neviděl, ale Pepák jedoucí za ním začal mít obavy, co se bude dít dál, jelikož Filipa nikde neviděl. Toho to protáhlo někde spodem a vynořil se asi o 10 m níže (pod vodou byl podle záběru z go-pro dlouhých 10 sekund). Velké oddechnutí, že se vynořil a chytil se Pepákovy lodi. Ten ho po několika stech metrech dostal zavěšeného za lodí k pravému břehu. Nyní dostat k tomu samému břehu loď, pádlo už měl Tomáš. Jen pro představu, zpětně si uvědomujeme, že lovení a sbírání Filipa v divokém proudu se odehrávalo na úseku délky cca 1 km!!

Zhruba po ¾ hodině přichází Filip, když se i s Tomášem pracně drali džunglí a skalisky na pravém břehu. Chvilka diskuzí, co se vlastně událo, ale tak či tak musíme znovu do lodí, i když Filipovi se moc nechce po plaveckém výkonu.

Dál už zbývá asi 1 km než se řeka zklidní, i když stále teče rychle.

Dole již čeká Viki, kde, že jsme. V rychlosti mu to vyprávíme a jedeme na další kolo. Filip z plaveckých důvodů vynechává, není se mu co divit.

Druhé kolo sjíždíme bez vážnějších problémů. Já s Romanem jedeme Neviděnou Dámskou variantou, tj. při levé břehu se závěrem natěsno kolem zaklíněného kmenu. Bylo to snazší, ale zaplavat v této pasáži by také nebyla výhra. Dále opět dlouhý úsek – celý bílý.

Dole dáme pauzu na jídlo a asi hodinový odpočinek, po němž následuje 3. kolo. Jedeme už jenom 3 – Tomáš, Pepák a já. Neviděnou tentokrát jedem všichni Dámskou variantou. A dál znovu do velkých vln. Kluci jedou v pohodě, ale já asi 4 x zvedám, jednou dokonce slyším Pepáka, jak na mě řve ZABER.

O kus dál totiž byl zapříčený strom a rychle jsem se k němu blížil. Zvedám, objíždím a frčíme dál.

Už jsme docela všichni unavení, takže dnes konec. Viky nám potvrdil rychlost vody, prý jsme uháněli v peřejnatém úseku rychlostí 14 km/ h. To je fofr.

Přesun na „ Stellplatz“ za 12 EUR/den/auto – super. Uvaříme a začíná elektronická tužka a rozborka zápasu, kde se stal chyba.

Přespíme všichni v autech, jenom Viky si ustlal vedle na asfaltu, jo to je frajer 82.

Ráno po snídani vyrážíme směrem k další říčce Lammer, spravit si chuť.

Po převlečení a nástupu do lodí vidím na Romanovi a Filipovi, že jsou opět v rozpacích. Já už jsem to vloni jel s Tomášem, takže zhruba vím o čem to bude. Tak jim říkám, hlavně se z toho nepos..t, až to uvidíš, zvedat a neopouštět loď.

Vjezd do soutěsky je velkolepý. Roman si vzal rady k srdci a začal zvedat už na druhém balíku. Poslední skok na výjezdu všichni vyjíždíme v pěkné svíčce. Jenom Roman je dost zdrchaný, že prý tolik eskymáků nikdy neudělal. Dali jsme to ještě 2x (já a Roman), zbytek jezdců 3x.

S pocitem dobře vykonané práce jsme dojedli 1 kilo pečené krkovice od Pepáka a vydali se směrem k domovu. Kluci na Prahu, já a Viki na „Rudý sever“.

Byl to ale SUPER VÝLET.

Stankáč

Obrázky za akce

Videa z akce

Leave a comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..