Prognózované velikonoční ochlazení s lehkými mrazíky se ani trochu nekoná. Sluníčko si nedá pokoj, na nebi jen tu a tam nějaký zapomenutý beránek, kterého si ještě někdo nedal k snídani.
Po dopoledním pomlázkování se odpoledne scházíme na loděnici a na přívěs nakládáme poměrně nesourodou směsici plavidel – orinoco, packraft, plastovou kanoi, plastového Zeta, 2 slalomáky, 2 seakajaky a jedno Kuncovkovo laminátové torpédo.
Za splouvaný úsek volíme stejně jako každý rok tradiční velikonoční trasu ze Stráže nad Ohří do Perštejna (cca 8 km). S průtokem 27 m3/s je to svižná a zajímavá jízda. Rychlý proud, tu a tam pěkná šumící peřejka, žádné zrádné mělčiny.
V cíli si na posilnění dáváme výborný Jitčin řízek, do placu se dávají í vynikající jednohubky.
No, a pak zas hajdy domů, do Podolí, do….
Akce se vydařila, tradici jsme zachovali a dobrou náladu taky – i když s trhlinou ve vzducholodi či neodbytnou policejní kontrolou by zachování dobré nálady nemusela být až tak úplná samozřejmost.
Ale my už jsme takoví 😉
Tak zas příště
Zažil a zapsal Petr Smítka
