Jako každý rok se v únoru scházejí seakajakáři na Slapech, tak letos kvůli Covidové situaci bylo vše zrušeno.
S Vencou jsme si řekli, že tradice je tradice a v pátek 12.2. , i přes velmi mrazivou předpověď, vyrážíme.
Zakempujeme nad Třebenicemi, rozděláme oheň, opečeme buřtíka a po dohodě spíme v autě. V noci bylo – 18°C. Jářku kosa!
Noc jsme přečkali v pohodě. Ráno snídaně a vyrážíme na Slapskou hráz. Kousky ledu jsou pouze u břehu, hladina je krásná.
Doufáme, že se s nějakým seakajkovým nadšencem potkáme na vodě. Bohužel NE.
Den je slunný, hladina klidná, mráz kolem -5°C, takže pohodové pádlování. Domluva byla jasná. Dopádlujem na Nebřich, dáme sváču a pádlujeme zpátky k autu. Před přistáním projíždíme ledem, zkoušíme naše „ledořezy“. Dnes jsme napádlovali cca 16 km.
Poté nakládáme lodičky a sjíždíme pod hráz. Zde strávíme další noc. Rozděláme oheň, uvaříme jídlo, probereme dnešní den, posedíme a kecáme o všem možném. Únavou uléháme do auta ke spánku. Noc je opět velmi mrazivá, opět -18°C.
Ráno posnídáme, oblíkneme do hydra a hurá na vodu. Dnešní pádlování je v krásném kaňonu bývalých Svatojánských proudů. A slunce umocňovalo pocity z přírodních scenérií. Cílem je Štěchovická hráz. Otočka, zastávka a svačina na Ztracence (trampská osada založená roku 1918).
Přistáváme pod Slapskou hrází. Dnes jsme napádlovali cca 12 km. Balíme a vyrážíme směr domů.
Zíráme na Slapskou zamrzlou hladinu, kde jsme včera pádlovali. Počasí bylo správné seakajakářské – slunce, mráz…prostě pohoda.
Tak za rok zase na zimních Slapech.
Zažili Venca a Martin
