Vodnatá Mumlava a Jizera 01.05.2021

V sobotu navečer na „pálení čarodějnic“ mi volá Tomáš ( malej Frigo ), že má v noci hodně pršet, tak, že by jsme mohli jet Mumlavu a Jizeru. Nenechávám se dlouho přemlouvat, souhlasím. Oslovil jsem kluky, nikomu se nechce, tak bude třeba sehnat alespoň nějakého řidiče.

Ukecali jsme Friga – byl to problém, protože důchodce není zvyklý na brzké vstávání.

Vyrážíme v 6:00 od Friga a 7:15 nabíráme Tomáše v Praze. Při výjezdu z Prahy Tomáš hlásí stav vody 26 m3 / s ( dle aplikace ve žlutém ), což by mohlo být dobré, když minimum pro sjízdnost píšou 12 m3/s. Cestou ještě několikrát kontrolujeme stav a začínám mít v celku obavy co se bude dít na vodě, jelikož to stále stoupá.

Kolem 11 hodiny přijíždíme na soutok Mumlavy a Jizery, začínáme potkávat další vodáky a jdeme se podívat blíže na vodu. Ten stav je opravdu o hodně vyšší, něž ráno. Dle aplikace to ukazuje 55m3/s.

A v řečišti Mumlavy to opravdu frčí z kopce dolu. Ještě se jdu podívat, jak to vypadá z mostu a ejhle – pod mostem jsou přes celou řeku natažené nějaké silné igelity, které pleskají o vodu, takže určitě nepůjdou podjet. Koukáme tedy po náhradním přistávacím místu. Čili až budou vidět z řeky návěstní tabule na silnici, tak bezpodmínečně přistát.

Odjíždíme na nástupní místo, kde jsou již další lodičkáři. Frigo se jich jde zeptat, zda vědí o těch igelitech přes řeku. S velkým překvapením se diví, že o ničem neví.

Tak a jedeme, je to podobné jak na čerťácích , samé skoky a schody a hlavně fofr dolu. Před mostem vylezeme, obneseme zátarasy a opět do lodí.

Jizera je již také značně nakrmená s většími vlnami a o hodně širší než Mumlava. Před „Ostrovem hrůzy“ zastavujeme vlevo a jdu se podívat, co nás čeká. Tomášovi se napřed moc nechtělo ( se kouknout ), ale bylo dobré vidět, že poslední válec u ostrova je nutné najet úplně vpravo po jazyku, protože za tímto válcem voda valí do nějakých naplavených zaklíněných stromů, plných olámaných větví. A s tím nikdo z nás nechtěl mít co dočinění. Jedeme to tedy zcela dle našich předpokladů, vlny velké a fofr dolů.

Říkám si, to už docela jde. A to je vždycky chyba, když člověk začne takto přemýšlet a je málo ostražitý. Na tyto myšlenky má přijít až v cíli. Místo cíle přišla pěkná díra s válcem a ta si mě krásně přitáhla zpátky – válec dílo dokonal. Když mě vyplivnul, tak jsem již byl na půl z lodi venku. Nebyl tak veliký morál nechat se chvíli motat válcem. I když mi Tomáš fandil, abych to zvednul, bylo pozdě, začala předfinálová rozplavba. Jizera je za tohoto stavu opravdu rychlá a vylézt z řeky je docela problém, pro nízkou absenci vracáků poblíž břehů. Dal jsem cca 200 m v pohodě pod 2 minuty. Tomáš mi zachránil lodičku zachycenou, naštěstí o další ostrůvek.

Po opětovném nasednutí do lodi ještě pomáháme zachraňovat další (také červenou) lodičku. Tato díra má asi velikou úspěšnost, protože Tom říká, že v ní také zaparkoval v loni, ale byla tak 4X větší (teklo přes 85 m/s). Holt jiná liga, na to už nemám.

Zanedlouho přijíždíme do Vilémova, našeho cíle. Tom se ještě ptá, zda pojedeme ještě jednou, ale je mi zima a moc se nechce.

Příště určitě pojedu.

PS: Jak říká Prďoch – byla to taková honička, že když to porovnám se schodama na Čerťácích, máš čas si na nich oloupat banán.“ Já sice nemám čas oloupat si banán ani na čerťácích, ale fofr to byl.

Stankáč

Obrázky z akce

Videa z akce:

Leave a comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..