Honza Chobotnice dal před časem tip zúčastnit se vodáckého ultramaratonu na řece Pilica v Polsku – 115 km, pěkná vlídná proudící řeka mezi lesy, prostě paráda.
Nu, člověk si má neustále otevírat nové obzory. A tak se na startovní listině se mezi stovkami Poláků objevila letos i desítka účastníků z ČR.
Nakonec však bylo všechno tak trochu jinak – více než polovina přihlášených Čechů se na start z rodinných, zdravotních a obdobných důvodů nedostavila….
Všichni účastníci závodu jsou ubytováni v chatkách kempu u obce Kurnędz. Ještě večer dle instrukcí převazujeme lodě na jeden z několika připravených přívěsů. Časně ráno ve 04:30 h. nasedáme celí rozespalí do přistavených autobusů a mikrobusů a vyrážíme na start. Po hodině jízdy autobusy zastavují na návsi obce Przedbórz, k řece sjet na start prý nemohou. A tak se do ranní nevlídné tmy vydává na pochod přízračný průvod bezmála stovky kanoistů. Po bezmála 2 km přicházíme k táboráku u řeky. Pořadatel nám z nachystané aparatury pouští hard rock, aby nás nabudil. Marně. Za rapové hudby nastává rozbřesk. Chystáme lodě a postupně nastupujeme na vodu.
Místo startu je až za dvěma meandry. To mě kapku mate, proto na startovní metu dojíždím, když už je nějakou dobu odstartováno. Hrábnu do toho. Voda je fakt mělká, pádlování těžké, loď nejede. Míjím postupně několik překvapených kajakářů stojících s převrácenou lodí uprostřed řeky po kolena ve vodě – zabírání do písku je zrádné. Postupně se probíjím spletí pracujících vodáků, míjím debl Choroše se Zdenkem. To ještě netuším, že tahavé mělčiny nás budou provázet celých 50 km až do vzdutí. Je to vysilující a bolavá jízda.
Z ranního oparu se klube pěkný den.
Míjím první časovou kontrolu na 45 km. Je tu i občerstvovačka, ale necítím důvod ztrácet čas, jedu dál.
Na 50. km vjíždím do vzdutí. Řiční mělčiny se mění v jezerní mělčiny. Vodní plocha se však postupně otevírá a sláva – pádluji v hluboké vodě. Ale zvedá se protivitr, který sílí, začínají se zvedat vlnky. Na zavřené lodi vlny nevadí, na otevřené už by to bylo horší. Své o tom ví Choroš se Zdenkem, kteří doslova zachránili lod‘ i životy svým soupeřům, jejichž otevřená kanoe se začala ve vlnách uprostřed vodní hladiny potápět.
Po 15 km jízdy v protivětru příjíždím k přehradní hrázi vodního vzdutí. Usměvavý pořadatel mi pomáhá vytáhnout loď na břeh a omluvně sděluje, že závod je pro neregulerní podmínky zrušen – málo vody v řece, silný protivítr na přehradě.
Nezlobím se. Mám toho jak buchet. Představa, že mi ještě do cíle zbývá 50 km, by mi moc sil asi nedala….Na jednom polském poutači místní podnikatel nabízel k prodeji „figurky betonowe“. No, tak nějak se v předčasném cíli cítím i já. Ale za chvíli se všichni dáváme dohromady a odjížídíme zpět do kempu. Na koláč, buchtu, čaj, kuře, zelí a gulášovku.
Byl to prima trénink. A dokonalý mozkový reset
Závod nakonec nebyl doslova zrušen, pořadatel zvolil dodatečně jako cíl první kontrolní bod na 45 km, kam ještě většina účastníků dojela v časovém limitu a měla tak změřený čas.
A výslededek:
- C2 Choroš-Zdeněk: 2.místo ve své kategorii, 20. místo celkově
- K1 Petr Smítka: 1.místo na seakajaku, 4.místo ve své věkové kategorii, 10. místo celkově
Zapsal Petr Smítka
