Vyrážím na Balt za větrem a vlnami se svou milou surfski Stellar SEI 2G.
Je středa 22.07. a dle předpovědi by dnes na nejfrekventovanějším downwind úseku u Warnemünde mělo panovat lehké bezvětří. Dobrá zpráva však je, že trochu fouknout by mělo trochu severněji v úseku Prerow – Zingst.
Jedu tam.
Jsem hodně natěšený, ale nejde to tak rychle, jak bych si přál. Jsem sám, logistiku řeším tak, že si loď s pádlem ponechávám na startovací pláži v Prerowě, autem přejíždím do cílového Zingstu a odtud 15 km zpět na start jedu na kole. Šlapu v plné vodácké výbavě vč. plovací vesty, kolemjedoucí cyklisté jsou ze mě trošku zmatení. Že by nové nařízení v souvislosti s Covid? 🙂
Vítr vane ve správném směru podél pobřeží rychlostí nějakých 25 km/h. První část tratě je proti vlnám chráněna písečným výběžkem Darss, ale po několika kilometrech už je vše v pořádku a moře mi konečně pod loď přihazuje pěkné klouzavé vlny. Není to sice žádná „hitparáda“, ale na úvodní rozpádlování mi to stačí 😀
Odpoledne si tutéž trasu dávám ještě jednou.
Za slunečního západu do sebe házím pár toastů. V pedálech 30 km, v rukách také, usínám spánkem spravedlivých 🙂
Následující den je horký, ale takřka bezvětrný. Fouknout by mělo až k večeru. Nevadí, jako alternativní program volím 35 km cyklookruh přírodní rezervací Darss. Za půl druhé hodiny budu zpět a zbude ještě spousta času na odpočinek, jídlo a odpolední downwind. Cyklookruh se však (dle očekávání) protahuje na 55 km a zpět k autu dorážím až za 5 hodin, hladový a znavený. Cestou chycenou hladovou krizi hasím nejdražší rybí polévkou na světě (9 €), ale zaplať bůh za ni 🙂
Je pozdní odpoledne, vítr pěkně fučí, aplikuji včerejší logistiku s autem, lodí a bicyklem. Po celodenním cyklovýletě mě dalších 15 km na kole z Zingstu do Prerowa docela šťaví, ale mám dobrý důvod nad tím mávnout rukou – čeká mě přece 15 km downind.
Dojíždím v protivětru ke startovací pláži, vyzvedávám z rákosí svou surfski a mažu k pláži. Ale něco je špatně – třepetající se plážové vlaječky náhle zvadnou a už zůstanou viset. K moři přicházím v naprostém bezvětří.
VYPNULI VÍTR :-/
Nedá se nic dělat, jedu po hladké mořské hladině, chvílemi na tváři cítím lehký protivětřík a přesvědčuji se, že vše je v pořádku. V druhé polovině trati od moře přicházejí mělké a rychlé swellové vlny. Snažím se je chytat, ale vůbec je nevidím, jen cítím. V té době se však slunce již chýlí k horizontu a jeho šikmé paprsky začínají osvěcovat i ty sebemenší hřbítky vln. A tak se bavím tím, že se honím za mořskými zrcadlícími se „prasátky“.
Začíná krápat a leje celou noc. Házím pár toastů. V pedálech 70 km, v rukách 15 km, usínám spánkem spravedlivých 🙂
Je pátek a zítra nás čeká závod SVB Cup na 20 km štaci z Kühlungsborn do Warnemünde. Správně bychom se dnes měli před závodem šetřit a dát si jen pár cvičných kilometrů na rozpádlování.
No jo, ale včera moc nefoukalo a zítra dle předpovědi nebude foukat vůbec. A dnes vane parádní vítr o síle nějakých 35 km/hod., takže optimální podmínky pro downwind.
Pere se to v nás, rozhodování není snadné.
Rozhodne za nás jednoznačné doporučení Gordana: „Jsou parádní podmínky, to si nenechte ujít. A dejte si celou 20 km trasu, nemusíte přece jet na plno, je to po větru a po vlnách, ne?“
Moře vlní naprosto úžasně, panují učebnicové podmínky pro downwind. Kloužeme po vlnách. Některé z nich jsou docela masívní a zezadu mě přelévají.
Nechci se s mořem prát, vím že je kapku silnější. Jedinou cestou je přivyknout jeho pohybům a naučit se jich využít ke své jízdě. Vím, že je to nekonečný proces, ale to se mi na tom líbí.
Potkáváme se až na cílové pláži. Unavení, ale spokojení. Zítra na závod zcela jistě nebudeme v nejlepší formě, ale ten dnešek za to stál.
Pod to se klidně podepíšu 🙂
Petr s partou českých surfski kajakářů – Franc, Zbyněk a Adam.
