Řeku Salzu považuji za vodácký klenot a jezdím na ni několikrát v roce. Většinou na plastovém kajaku, když doprovázím naše víkendové vodácké zájezdy na 2-místních orinocích.
Začátkem srpna mi to však logisticky vyšlo tak, že jsem si po letech sjel vybrané pasáže Salzy na sjezdovém kajaku. V řece v tu dobu teklo nějakých 11 m3/s , takže tu a tam byla na místě ostražitost, ale Salza je i pro menší průtoky „dobře rostlá“, takže jízda byla v pohodě.
V sobotu v pozdním odpoledni po ukončení jízdy se zákazníky nasedám v Brettenbachu na vodu. Nemám moc času, s klienty mám domluven sraz na večeři u WasserLochu. Odpolední slunce mi svítí po většinu jízdy přímo do očí a některé pasáže jedu jen pohmatem, oslepený jak důlní kůň 🙂 Ale i tak je to parádní trasa s živými peřejkami, soutěskami a technickými průjezdy.
V nedělním odpoledni se s klienty loučím v Saggrabenu, což je nejběžnější vysedací místo při splouvání Salzy. Dál po vodě jezdí málokdo, i když řeka pokračuje soutěskou ještě nějakých 5 km. Pak skončí ve ztichlém přehradním vzdutí, kde své vody předává mohutnější řece Enns. V pozdním odpoledni se v Saggrabenu spouštím se sjezďákem po klikaté cestě dolů k řece. Po horkém dni trochu sprchlo a nad tyrkysovými vodami Salzy se vznáší mystický mlžný opar. Salza se klikatí hlubokou soutěskou, trošku zklidněná, ale přesto krásná, čiperná a čistá, v mlhavém hávu i romantická. Je to přece Salza a ta nikdy neztrácí „glanc“.
Zapsal a zažil Petr Smítka
