Českou kotlinu již několik týdnů zužovaly extrémní vedra, a tak jsme o to víc byli natěšeni na plánovaný seakajakový výlet na Rujánu a svěží baltické povětří . Navázali jsme lodě, smyli pot ve sprše či osvěžujících vodách Kamencového jezera a vyrazili na cestu. V plánu jsme měli pádlovat podél severního pobřeží Rujány od Hiddensee kolem mysu Arcona a zpět „vnitřním mořem“ Wieker Boden. Spaní ve volné přírodě, nejlépe pod širákem, mělo by být teplo.
Plán to byl pěkný, ale realita se dostavila velice záhy. Všechno bylo jinak:
- na 350. kilometru zjišťuji, že jsem si zapomněl spacák. Jakž takž se s tímto zjištěním popasovávám a smiřuji se s představou, že místo do spacáku se zamotám do 2 celt anebo do složeného stanu, který s sebou vezu.
- na 399. kilometru si notujeme, jak auto pěkně potichu a plynule jede
- na 400. kilometru auto skokem ztrácí výkon, na Martina za volantem se z palubky pošklebuje nehezká oranžová kontrolka závady na motoru. Modleme se. V pořádku – daří se nám dokodrcat na dálniční parkoviště u Angermünde. Záchranná akce se daří díky Petru Engelovi, Petru Dorinskému a Janě Wypáskové – po cca 7 hodinách přijíždějí k nám na parkoviště dvěma auty, jedno nám nechávají pro pokračování v cestě, druhým se vracejí zpět do Chomutova . A přivážejí mi zapomenutý spacák.
- dopoledne přijíždíme do přístavu Barhöft. Auto zde po dohodě se správcem přístavu ponecháváme zaparkované, nabalíme kajaky nezbytným proviantem a vyrážíme na sever k ostrovu Hiddensee. Fouká silný vítr kolem 30 km/s. Zkoušíme jet pádlovat podél západního pobřeží ostrova. Hladina pěkně vlní, ale jízda proti větru je pomalá a vysilující. Vracíme se tedy zpět na jižní cíp Hiddensee a jedeme k severu v závětří podél východního břehu. Je tu ukrutná mělčina, ale voda je rovná. Začíná pršet, vítr sílí, mělčiny máme dost, stáčíme se tedy po větru na severovýchod do průlivu mezi Hiddensee a Rujánou. Záhy opouštíme mělké vody, s hloubkou a sílícím větrem se začínají zvedat zajímavé vlny. Prší, viditelnost pár desítek metrů, jedeme po vlnách jen podle navigace. Někde před námi by se měl dřív nebo později ukázat protější břeh u Schaprode. Je to parádní jízda po vlnách, surfujeme, naprosto dokonalý „downwind“. Pobřeží u Schaprode je atakováno silným větrem a vlnobitím, přesto zde na chvíli přistáváme na svačinu a na operativní poradu. Měníme původní program, Arconu si necháme na jindy, jet tam v tomto počasí by bylo nebezpečně a také hodně fyzicky i časově hodně náročné – neboť zpět k autu bychom se pak museli vracet nějakých 30 km proti silnému větru a vlnám. Dle nového plánu přejíždíme do relativního závětří jihovýchodního pobřeží ostrova Ummanz, kde nacházíme vhodné místo na přenocování. Dnes to bylo 28 km na vodě. Večeře chutná. leča dost 🙂
- dle předpovědi by v příštích dnech měl setrvat západní vítr, proto plánujeme v sobotu dorazit do úžiny u Stralsundu a v neděli pak v závětří pádlovat na sever podél východního pobřeží zpět k autu. V sobotu ráno ale zjišťujeme, že se vítr oproti předpovědi stočil a fouká od jihu až jihozápadu. Znamenalo by to celou sobotu pádlovat přímo proti větru. Opět měníme plán a proti větru pádlujeme jen dopoledne do průlivu Strela. Odtud pak s větrem z levoboku jedeme napříč průlivem přímo na západ k našemu autu. Společně pádlujeme k ostrovu Heuwiese (je to ptačí rezervace, páchne jak slepičárna). Pak se na chvíli rozdělíme, Martin s Vaškem a Dášou jedou v západním kursu až k autu, já si trasu trochu zpestřuji jízdou po vlnách a po větru na jih. Je to sice o pár kilometrů delší, ale downwind si nechci nechat ujít. Po hodině se neplánovaně potkáváme na písečných mělčinách u Hiddensee. Je odliv, po mělčině se nedá pádlovat a mě i druhé partě nezbylo než vylézt z lodi a táhnout ji za sebou na laně. Je to zvláštní pocit kráčet po moři, vlnícím se na úrovni kotníků…. Dnes to bylo 22 km na vodě. Večeře chutná. leča dost 🙂
- na neděli je hlášeno sluníčko a silný západní vítr, v nárazech až 50 km/hod. Dáša dnes na vodu nepůjde, vypadá to na začínající zánět šlach. Nese to statečně a nabízí, že v případě zájmu nám může popojet autem. A tak si naplánujeme jízdu cca 25 km „na lehko“ po větru podél pláží z Zingstu zpět do našeho přístavu Barhöft s tím, že si přivstaneme, abychom to všechno pěkně stihli. No, ráno se probouzíme do hustého nekonečného deště. A vítr žádný. Zkoumáme tedy aktuální povětrnostní předpověď – sluníčko a vítr by vážně měly přijít, ale až v 11 hod. Opět tedy měníme plán, snad už naposledy – downwind si dáme, ale „pouhých“ 12 km z přímořského letoviska Prerow do Zingstu. V největším dešti balíme stany, nakládáme kajaky na vlek a vyrážíme. V 10:30 hod přijíždíme do Prerowa, v 10:45 hod ustává déšť , v 11 hod. je azuro. Nasedáme na místní pláži, vítr žádný, vlnky zanedbatelné. No nic, tak si aspoň jen tak zapádlujeme. Jedeme nějakých 1,5 km od pláže, následně se stáčíme k východu. A pak to začne – jeden poryv větru, druhý, třetí a pak už to nastartovalo a fouká to souvisle dál a dál. Záhy se začínají zvedat vlny, objevují se „bílé koně“, je jich víc a víc. Lítáme na vlnách, surfujeme po nich, cákáme a křepčíme. Cool. Uprostřed těchto živlů mi volá Dáša – nemůže zařadit rychlost. Balancuji uprostřed rozbouřeného moře s mobilem v ruce a nevím, jak poradit. Možná zmáčknout spojku? Ale Dáša si dokáže poradit – volá Frigovi, ten jí dá správnou instrukci, drobnou poruchu eliminuje a vše je OK. Po 13 km přijíždíme na smluvené místo v Zingstu. Martin na závěr dává tradičně eskymáka – první obrat OK, při druhém se mu pádlo zamotává do obvodového lana kajaku a vypadá to na drama, nedaří se mu vyeskymovat na hladinu. Po krátkém boji Martin vyhrává a eskymáka dotahuje do konce. Heureka!
- navazujeme kajaky, převlékáme se do suchého, sluníčko mizí a začíná lejt. Jak Vašek říká – na Baltu nemůžeš být suchej 🙂
Zapsal Petr Smítka
