Ve druhé polovině týdne do české kotliny dýchlo horké klima, a tak jsme v potu tváře navázali své mořské kajaky a utekli se ochladit na sever, na Balt, na větrnou Rujánu. Ale jaký byl náš udiv, když jsme s překvapením sledovali, že venkovní teplota po cestě na sever stoupá, a to i po západu slunce. Při našem půlnočním příjezdu do cílového místa ve Stralsundu teploměr ukazoval 25 st.C.
Důsledek – Dáša, která si s tátou vzala společný malý stan, se po několika nezdařených pokusech o usnutí vyvrhla ze stanu ven a pospala si pod širákem spolu s hvězdami, mravenci, škvory a komáry…
Páteční seakajaking
- V pátek jsme si na kajacích pojezdili po vodním kanále vedoucím poblíž centra Stralsundu, a pak jsme se přeplavili na druhou stranu přes úžinu k pláži.
- Při další jízdě se během několika minut zvedl odpolední silný vítr a vlny s kocábkami házely na všechny strany. Voda ale byla teplá, bylo to příjemné osvěžení.
- Jak vítr rychle přišel, tak zas rychle odešel – a bylo po osvěžení. Tak jsme v rámci osvěžení prozkoušeli eskymáky a nalézání do lodě.
- Odpolední jízda čtyř kajaků v „bojovém“ uskupení do čtverce byla kajakářskou tečkou tohoto dne.
- Na večer jsme zašli na prohlídku malebného starobylého centra Stralsundu. Moc prima zážitek. A pak se strhla silná bouřka, bouřící až do usnutí.
Hiddensee Marathon
- Sobotní slunce sotva vykouklo nad obzor, když byl po šesté hodině ranní odstartován závod Hiddensee Marathon – extrémní 70 km dlouhý závod na mořských kajacích se startem a cílem u loděnice ve Stralsundu, jehož trasa vede podél ostrova Hiddensee, sousedícího s Rujánou. Závodu se zúčastnil i Petr Smítka:
- Na startovní čáře nás stojí kolem 30 lodí, startér provádí prezentaci. Vedle sebe tu stojí široký sortiment plavidel – surfski K1 i K2, plastové seakajaky i karbonové či dokonce celodřevěné rychlé speciály, mořské C1 katamarany. Ze značek tu je vidět Epic, Think, Lettmann, Neumann, ale také česká značka Bora KickTheWaves.
- Za hodinu vystartuje ještě druhá vlna top – kajakářů, o kterých pořadatel ví, že pojedou o level rychleji než základní startovní pole. Dá jim tedy o hodinu déle pospat, v cíli stejně budou dřív než většina ostatních….
- A je odmávnuto. Špičky lodí se zdvihají pod mocnými úvodními záběry kajakářů, vzduch je plný vodní tříště od zabírajících pádel. Do cíle zbývá už jen 69,5 km. Startovní pole se celkem rychle rozdělí na pomalejší a rychlejší část. Držím se na špici té rychlejší. Kajak letí rychlostí 11 – 12 km v hodině, jede se lehce. Na desátém kilometru se trasa stáčí vlevo. Po včerejší bouřce plavou na hladině trsy mořských řas. Náhle mi záběr ztěžkne, jako by mi někdo za loď zapřáhl vagon. Že by mi najednou došly síly? To vypadá jinak. Pak mi blesknou hlavou ty řasy a vytahuji kormidlo z vody. Je na něm zachycen pořádný trs, který nyní padá na palubu. Problém vyřešen. Ale vedoucí skupina o 100 m přede mnou. Snažím se ji dojet, vypadá to, že to dám. Opodál mě předjíždí plachetnice. Ponechávám ji bez povšimnutí, ale peloton přede mnou nikoli – 6 kajaků se jí pověsí za vlnu a ujíždějí mi. Za hodinu nevidím ani plachetnici ani kajakáře….
- A je tu první kontrolní stanoviště poblíž SZ výběžku Hiddensee na 35. km závodu, tedy v polovině trasy. Celou dobu jedu proti severnímu větru a těším se, že počínaje 36. km pojedu na oplátku po větru. Ale je to jinak. Vítr se stáčí a vane od severovýchodu a já jedu dalších 5 km opět proti větru k severnímu výběžku Hiddensee.
- Je tu 40. kilometr, míjím poslední útesy Hiddensee a těším se na to surfování po větru. Opět všechno jinak. Trasa vede na jihovýchod, vítr mám z boku, žádné surfování se nekoná. Následuje pár zákeřných mělčin a úžin, pak se moře opět otevírá. Konečně jedu na jih a tu a tam se sklouznu po pěkné vlně. Vtip je v tom, že k „osedlání“ vlny potřebuji rychlost aspoň 10 km/hod., aby si mě všimla a nepodjela mě. Ale ona stejně za chvíli zmizí a musím hledat jinou. Zvykám si na tento koloběh: sprint po vlně – pár vteřin surfování – zmizení vlny – hledání nové vlny – sprint po vlně…
- Dojíždím kluka na pěkném surfski kajaku. Jede vedle mě ve vzdálenosti nějakých 100 m. Pak ho dojede nějaká plachetnice. Tuším, co bude následovat a hádám dobře. Kajakář na jachtaře zamává, ten k němu přijede blíž, kajakář se posadí do „srku“ za plachetnici a položí pádlo. Není důvod pádlovat, jede z kopce a gratis. A ještě dá pokec s jachtařem. Bojuju, natrefím na pořádnou vlnu, letím rychlostí přes 13 km/h a dojíždím jachtu. Nosná vlna však mizí a rychlost také, další vlnu nenacházím. Jachta s kajakářem mizí vpředu.
- Poslední kontrolní stanoviště na 55.km. Došla mi voda v camelbacku, proto přijímám půllitrovou petlahev z kontrolní lodi. Voda je perlivá, bublinky vydýchávám ještě po dalších 2 km. Na obzoru již vidím siluety věžiček Stralsundu. To je můj cíl.
- Jsem na 65. kilometru. Vpravo míjím větrník, vlevo partu oddílových kamarádů, kteří si tímto směrem udělali výlet na seakajacích. Hecují mě, povzbuzují. Brní mě prsty na pravé ruce, občas proto musím vynechat pár záběrů a zchladit ruku v moři. Pomáhá to.
- Zbývá posledních 500 m, už před sebou vidím cílové molo. Moře se dme, vlny jdou ze všech možných směrů. Je mi to jedno. Sedím, hypnotizuji cílovou bójku a protahuji záběr.
- Písk. Cíl. A je to. Jen ticho.
- Výsledek závodu
- Ve své kategorii Seakajak K1 senioři (40-59 let) jsem si dojel s časem 08:16 hod. pro 9.místo z 21.startujících se ztrátou 1:32 hod. na vítěze a 0:39 hod na třetího.
- Celkově jsem obsadil 19.místo z 57 startujících se ztrátou 2:19 hod. na absolutního vítěze (K2 SurfSki), 1:59 hod. na prvního kajakáře (K1 SurfSki) a 1:36 hod na prvního seakajakáře (Petr Mojžíšek).
2-denní seakajaková expedice ze Stralsundu do Lauterbachu
- Na neděli a pondělí se vyplnila původní předpověď pěkného stabilního počasí a hlavně setrvalého západního větru. To přesně zapadlo do našeho plánu dát si 2-denní seakajakovou túru „na těžko“ ze Stralsundu na východ.
- Auto jsme si za nezištné pomoci kamarádů ze stralsundské loděnice nechali převést do mariny v Lauterbachu a následně vyrazili.
- Dva dny jsme se tak plavili v zásadě pořád s větrem v zádech a neúnavně zkoušeli surfovat po vlnách.
- Na romantický západ slunce jsme zasedli v místě našeho noclehu u bílé písčité pláže na výběžku Palmer Ort. A byl to povedený západ, spolu s námi se na něj přišel podívat i místní zajoch, který na pláži usedl na svůj bobek opodál.
Akce se z chomutovské loděnice zúčastnili: Martin, Frigo, Dáša, Jana a Petr.
Výlet to byl náročný po fyzické i psychické stránce, ale po vodácké stránce naprosto zdařilý, neměl chybu.
Petr
Výsledková listina Hiddensee Marathon
Obrázky za akce GooglePhotos / PicasaWeb
