18.ročník Krumlovského vodáckého maratonu nám covidové restrikce zatíply, ale i tak jsme se na Vltavu vydali s tím, že hold nepojedeme závod, ale užijeme si splouvání „Po stopách KVM“ :-).
Z Chomutova vyrážíme v pátek odpoledne a konstatujeme, že lodí na vleku jsme snad nikdy v minulosti nevezli tak málo jako letos. Ale zdání klame, ve skutečnosti nás na vodě pojede docela dost.
Na večeři zastavujeme v Budějkách u Globusu. Svět je zde ještě v pořádku, ale restauraci zavírají s odkazem na vládní nařízení už ve 20 hod., takže máme co dělat, abychom to stihli.
Na večer přijíždíme do předjednaného hotelu Kilian v Loučovicích a po příjezdovém „get together“ uleháme na svá lože.
V sobotu přejíždíme na tábořiště ve Vyšším Brodě. Před závodem bývá plac plný závodníků, nyní tu potkáváme jen sjezdařskou reprezentaci a Vénu, který tu na nás se seakajakem čeká už několik dní…
Prakticky po celý den má přehrada Lipno 2 pouštět nadlepšený průtok, bude to paráda.
Plánujeme, že 3 naše seakajaky pojedou celou trasu až do Krumlova, zatímco raft pojede jen úseky Vyšší Brod – Rožmberk a Pískárna – Krumlov. Dáša s Kuncovkou na K2sea hrábnou na startu do vody a mizí. Potkáme se s nimi až v Krumlově.
S Vencou jedeme na K1sea, blbneme, občas se skouzneme na vlně sjezďákových chrtů, užíváme si pohodové vody a parádních barev podzimu.
Pověstná jezová propust ve Vyšším Brodě je zavřená, jez tedy dáváme šoupačkou přes korunu. Propusti v Herbertově a Rožmberku jsou otevřené, oproti závodu je to pro nás trochu nezvyk vjet do nich bez fronty a tvrdých loktů 🙂
Jezová propust ve Větřní byla prý včera otevřena, ale dnes nikoli. Skákat přes jezovou korunu zamítáme, tak přenášíme.
Před jezem u Papouščí skály dojíždíme náš raft. Značení před jezem ukazuje, že jez je uzavřen. Osádka raftu se škrábe prudkým břehem vzhůru k silnici, kde přelézá svodidla. Tady se nám s Vencou fakt vylézat nechce, a tak se necháme proudem snést k výstupním schodům vedle jezu. Propust je uzavřena, vodní proud zde docela valí a pokud by si někdo nedal pozor, vletí do jezu plného larsenových želených konstrukcí a jiného „bordelu“. Tam člověk fakt nechce. U schodů s Vencou zdárně přistáváme a přenášíme.
V tom pozorujeme ze směru od jezu křik a hlomoz. Kluk s holkou na K2sea nejspíš nezvládli přistání u schodů a silný proud je strhl přímo do jezu. Jejich kajak se zmítá v larsenové změti a převrací se s nimi. Naštěstí oba vyplavou, kluk vcelku bezpečně podél břehu, holka středem přes larseny. Kajak se v jezu naštěstí nezaklínil a kluk pod jezem pochytá loď, holku i pádla. My jim dole odchytáváme akorát plavající kroksy 🙂 Měli štěstí. Přesto si říkáme, co by se zde asi dělo, kdyby se závod KVM uskutečnil :-/
Zbývající 3 krumlovské jezy jsou již naštěstí otevřeny. Lyru při závodě standardně jezdíváme rychlejší stopou přes jezovou korunu, dnes jsme si ale konečně po letech dopřáli šlajsnovou verzi s pěkným bublákem na konci.
A pak je tu cíl u pivovaru. Nábřeží, při závodě plné lidí, je nyní smutně liduprázdné. Při životě je tu jen babka v pokladně místního parkoviště, která nekompromisně vyžaduje stovku a nesleví, ani když Vlastík argumentuje, že do auta bude nasedat parta důchodců. Jediného, čeho tím docílil, byly naše tázavé pohledy 😀
Přejíždíme zpět do našeho bydlíku v Loučovicích. Po večeři mezi nás přichází majitel hotelu, Jeroen Smit a ohromí nás svým zpěvem a bezvadnou hrou na kytaru. Je Holanďan, žije tu už 20 let, je hudební samouk, ale sakramentsky dobrý.
Neděli věnujeme pěšímu výletu k Vítkovu kameni. Na cestě domů se pak autem stavujeme v Husinci, kde navštívíme rodný dům Jana Husa (dnes zavřeno), Husovu skálu (celoročně otevřeno) a restauraci u Blanice (jedinou restauraci v Husinci), kde nám splní přání a na obří televizi v lokálu přepnou program z Otazníků Václava Moravce na pohádku o čertech.
Výlet se vydařil, kapku jsme zmokli, ale vrátili jsme se zpět spokojení, zdraví a hlavně vypádlovaní.
Zažil a zapsal Petr Smítka
