Ohře na seakajacích 25.02.17 aneb jízda na první letošní oblevové vlně

Do české kotliny kýchnul vzduch vymazlený teplým „Golfákem“, doposud bílé stráně skropil vlahý únorový deštík a rychlá obleva na sebe nenechala dlouho čekat. Jen my jsme čekali na víkend, abychom se vydali na Ohři svézt se na první letošní oblevové vlně. Kulminaci při cca 110 m3/s jsme už bohužel nezastihli, ale i aktuálních cca 90 m3/s ještě stálo za „hřích“.

Sobotní devátá v Chomutově nás zastihla při nakládání 3 seakajaků na přívěs, následně vyrážíme do místa našeho startu u loděnice v Karlových Varech. Při takovémto průtoku nehodláme troškařit a volíme 38 km dlouhou trasu z Karlových Varů do Perštejna. Kačky na voleji před karlovarskou loděnicí zvědavě pokukují, kdo jim to leze do revíru, ale nehnou ani brvou. Přes vcelku důkladné utěsnění nám voda při průjezdu vlnami pod prvním jezem vylítne až na lopatky. Pak už je to jedno. Voda upaluje, klidný rychlý proud se střídá s hučivými peřejemi, kajak rozráží volej i vlny, pěkně nám to ubíhá.

Za necelou půlhodinku míjíme tábořiště u Hubertusu (i dnes cedule hlásí OTEVŘENO) a projíždíme zdivočelou peřejí, vysoké vodní kohouty se o nás tříští, očima plnýma vody se snažíme korigovat směr lodi tak, abychom se vyhnuli lanům se slalomovými brankami plandajícími ve vodě. U Šemnice se na pravém břehu již tradičně pokámošíme se dvěma místními koníky a záhy přijížíme do Dubiny. Odhlasováno, jdeme do hospody u Dvořáků na polívku. Hm. Nejdeme, otevřeno mají až odpoledne. Tak si aspoň dáme sváču, kterou s sebou vezeme v kajacích a vyhříváme se na sluníčku. Přes veškeré vyhřívání se do nás stejně nakonec dá zima a tak balíme a vyrážíme dál po proudu. Pod Dubinským jezem si užíváme pěkné dlouhé peřeje, u Kyselky na nás ze břehu dýchnou starými časy, registrujeme smutný pohled 2 temných očnic jeskyně u Ottova pramene. Ale hned za Mattoniho mostem je už zase veselo, projíždíme dlouhou šumnou peřejí až do vzdutí Radošovského jezu.

Konstatujeme, že válec pod jezem dnes není vhodný ke koupání (je zima) a pozorujeme ohromné klády, které se marně snaží uniknout ze zrádných osidel vývařiště. Následuje chvíle pádlování v romantickém tichu velichovského vzdutí, za níž se Ohře opět rozvlní v místní dlouhé peřeji.  Po několika zákrutech míjíme Vojkovice. Jez u Mlýna přenášíme, možná by šel jet vlevo, ale nemáme ten jez rádi, je v něm plno kamenů a larsenů, šetříme lodě. Dlouhé vlny pod jezem přímo vyzývají k surfování. Bočský jez lze jet kudykoli, klasický pravý průjezd je prakticky rovný, a tak volíme průjezd podél levého břehu, kde se tvoří pořádné vlny.  Chvilku na nich blbneme, auta ze silnice nad námi na nás povzbudivě troubí…

Pár rovných úseků a už se blíží závěrečný mírně peřejkatý úsek naší dnešní etapy mezi Bočí a Perštejnem.

Slunce hřálo, voda tekla, my se smáli, jarní vítr vál (jen ty  třešně ještě nezrály…)

Účastníci akce:  Jana Tykalová, Martin Franc, Petr Smítka

Petr Smítka

Záznam akce na GarminConnect

Obrázky z akce (Petr Smítka)

Video z akce (Petr Smítka)

[peg-gallery album=“http://picasaweb.google.com/data/feed/api/user/113972856604515363965/albumid/6392161185312177009?alt=rss&kind=photo“ ]