Extrémní závod „Pádluj o 106“ 28.06.16

V pátek odpoledne vyrážíme do Týna nad Vltavou, abychom se následující den zúčastnili extrémního závodu Pádluj o 106.

Cestu na start do Týna volíme tentokrát kvůli značnému množství uzavírek a omezení nikoli přes Prahu, ale přes Plzeň. Trasa je to kilometrově nejkratší a navíc plynulá, bez komplikací. Lehká komplikace je k řešení jen v samotném Týně, kde místní vyzráli na TomToma a narychlo zjednosměrnili pár ulic. Martin neuvěřil. A pak couval v jednosměrce.

V Týně na mě večer po příjezdu již čeká Zdeněk Herzáň, který mi dovezl z výroby novou Boru. Je pěkná, je nová, ale nemám ji prozkoušenou, osahanou, zkrátka zasedlou. Nastává čardáš s tesou a  karimatkou, přemýšlím, co kam v lodi na závod uložím. Na zkušební jízdu dojde až za tmy. No, snad vše připraveno, jdu spát. Nemohu usnout….

Start za ranního rozbřesku v 06:00 hod. je po lehce probdělé noci poměrně náročný, ale když tělo pozná, že není prostor na kompromisy, podvoluje se a pádluje.  Stejně jako v minulých ročnících se loď záhy vnoří do ranního mystického oparu nad zrcadlově klidnou vodní hladinou. Tu a tam zahuhlá zcepenělý rybář, tu a tam z vody vyskočí zvědavá rybka…

Prvních 5 km po startu se mi daří aspoň trochu držet krok s Mojžou. Na přeběhu u Kořenska ho ale definitivně ztrácím. Shledávám,  že ponechání bederní opěrky v lodi nebyl dobrý nápad, záda mám odřená do krve. Úspěšně demontuji opěrku, ale vzápětí shledávám, že sedačka bez opěrky mě pustí víc dozadu a já tudíž nedosáhnu na opěrku nohou. Po několika marných pokusech se mi daří opěrku posunout, ale jejím posunem se mi zase prověsila lanka ovládající kormidlo. A tak motám lanka, loď bez pohybu uprostřed řeky, čas běží.

Míjí mě debl se Zdenkem a Vlčákem. Chvilku jedu s nimi, ale tělo chce jet rychleji. Nebráním se a poodjíždím jim o pár set metrů. Po dalších deseti patnácti kilometrech sice nemám hlad ani žízeň, přesto na mě přichází divná krize – chce se mi strašně spát. Volím kompromis – pět záběrů se zavřenýma očima, 2 záběry s otevřenýma pro případnou korekci směru. Debl mě dojíždí, předjíždí a mizí někde přede mnou. Na Orlickou hráz  (60. km závodu) přijíždím s odstupem 15 min.

Krátká přestávka na převoz lanovkou přes hráz dolů do vzdutí Kamýcké zdrže. Svítí sluníčko, stačí to na proschutí kůže na rukou i na krátké protažení zad. Následuje 10 km úprk stojatými vodami ke Kamýcké hrázi (70. km závodu).

Celou cestu až na Kamýk panuje prakticky bezvětří. Po přeběhu Kamýcké hráze se situace začíná pomalu měnit. Trasa nyní vede po vzdutí Slapské nádrže. Již pár kilometrů pod Kamýkem se Vltava rozlévá do širokých plání a po nich se pěkně svižně rozbíhá slušný protivítr. Nejede to, polovina energie vložená do záběru se spotřebuje jen na překonání větru. Zatahuje se, přichází silný liják. Je prima, aspoň se nezadřu. Vítr ještě zesiluje, hřmí, všude kolem létají blesky. Karbonové pádlo je dokonalý vodič, začínám uvažovat, že to někde zabalím a počkám. Ale bouřka to řeší za mě a mizí někde za mnou…

Vyhlížený meandr u Živohoště mi dává neklamné znamení, že cíl je nablízku a stává se stejně jako v minulých letech spouštěčem pro mobilizaci posledních sil k cílovému finiši. Už vidím oblouk silničního mostu, pádlo protahuji vodou jak nejrychleji umím. Znuděný pupek v plavkách a slamáku na levém břehu protestuje, že mu plaším ryby. Nereaguji, pádluji. Míjím mostní pilíř, větší tempo už ze sebe asi nevymáčknu. Tahám, tahám, na pravém břehu tuším cílovou bójku a hlouček lidí. Je to cíl? Slyším známé hlasy. Co volají, povzbuzují mě anebo křičí, že už jsem v cíli? Radši pádluji ještě o kus dál.

Je po bitvě. Byl jsem 11 hodin jen sám se sebou. Těšilo mě.

Díky Ondro za organizace akce.

Petr

Výsledky:

• trať 106 km:  Petr Smítka 1.místo Masters, 2.místo v kategorii kajak, 3.místo celkově
• trať 45 km: Iveta Klápová 2.místo K1 ženy, Martin Franc 5.místo K1 masters, Frigo 6.místo K1 masters

Foto PicasaWeb / Google

[pe2-gallery album=“http://picasaweb.google.com/data/feed/base/user/113972856604515363965/albumid/6290468416421909105?alt=rss&hl=en_US&kind=photo“ ]