Velikonoční pondělí na Apríla nebývá zas tak často a tak souboj dobra v podobě křesťanských svátků a pohanského škodolibého „Apríla“ se projevil i na naší první letošní vodě. Chumelenice posledních několika dní ustala, mrazivý severák se také lenounce utišil a ze Stráže do Perštejna jsme jeli ve auře odpoledního sluníčka. Výlet mohl skončit takovouto selankou.
Ale hlavní program měl přijít:
Martin si posteskl – „dal bych to ještě jednou, jedem do Stráže“. Bez odezvy.
Následně se ozval Vikiho temný vzlyk – „nemám boty“ – a tak jsme pro ně jeli na start do Stráže. Jo, byly tam.
Před Kláštercem se ozval Petrův ještě temnější vzlyk – „nemám kajak“. Někam z vleku ulít. Tak jsme jeli znovu do Stráže, Kajak ve Stráži ani nikde jinde nebyl. Nakonec došlo i na druhé splutí Ohře – Petr dal Boč-Perštejn v civilu s marnou představou, že kajak z vleku ulít do řeky a že ho tam najde. Ale nenašel. Tak jsme kajak oplakali… No ale v Chomutově po příjezdu na loděnici ten kajak zase na vleku byl.
APRÍL jako vyšitý!
Petr
[pe2-gallery album=“http://picasaweb.google.com/data/feed/base/user/113972856604515363965/albumid/5862320231554022273?alt=rss&hl=en_US&kind=photo“ ]
