Začátkem října se již tradičně otvírá stavědlo Ratmírovského rybníka u Jindřichova Hradce a vyklidněné koryto Hamerského potoka ožije vodou a hlavně vodáky.
Letos se konal již úctyhodný 60.ročník této akce.
Hamerák je pro vodáky synonymem pro blížící se závěr vodácké sezóny a také zkouškou jejich technických i psychických kvalit – výživné 4 kaskády v horní polovině toku jsou totiž pro vodáky výzvou, zážitkem a někdy i konečnou 😀
Chomutovští vodáci se na Hamerák vypravili dobře připraveni, všechny nástrahy místního živlu zmákli, zkrátka s ním našli společnou řeč.
A díky neuvěřitelnému vodáckému retro ohozu Kuncovky se i nachechtali 😀
A zde je autentický záznam z akce od jednoho z účastníků akce – Stankáče:
Vyrážíme od Friga brzo ráno . Cestou k němu ještě nabírám dva Honzy ( Kunc a Říha ), kteří se pohybují v ještě temném Chomutově jako správní bezdomovci se svojí výbavou v igelitových taškách. U Friga ještě přisedne Dáša a přesně v 6:00 ( podle plánu) vyrážíme směr Ratmírovský rybník. V Praze na obvyklém místě přibíráme Romana a poklidnou jízdou pokračujeme dál za velmi malého provozu.
Kolem 9.hodiny dorazíme na místo, začínáme se převlékat na vodu při venkovní teplotě asi 12°C. po chvilce všichni s úžasem zíráme na Honzu K. co, že to má za „parádní“ oblek na sobě na vodu. Triko s dlouhým rukávem, přes něj nátělník, bavlněné kraťasy a čínské šněrovací tenisky. Nezávisle na sobě se ptáme, zda to opravdu myslí váženě. On, že prý ano a stejně nic jiného nemá. Je nám všem ostatním zima, jenom, když se na něj podíváme. Roman mu raději půjčí softshellovou bundu, kterou našel v batohu. Ta bunda, ale stejně dlouho vodu z venku nepodrží. Pak ještě Honza Ř. povídá něco o smrsknutí plastové kanoe, do které se nasoukal a skoro by nepotřeboval šprajdu. Inu rodičovské povinnosti ukazují své výhody. No tak jedeme.
Na vodě je klasická tlačenice, je nutné jezdit v těsném závěsu, ale jde to. Honza K. je tady poprvé i když je důchodového věku, tak je to pro něj premiéra. Chtěl nasednout pod výpustí ze startovacího rybníka, to mu rozmlouváme, protože voda teče dost rychle dolu a nasedání níže by byl docela problém.
Sjeli jsme první peřej, druhou lehce poskákali po kamenech, třetí na pohodu, pak jez a blížíme se k velkému vstupnímu balvanu do čtvrté kaskády s „Gramofonem“. Honzovi dáváme informace kudy asi má jet, a že toto bude poslední těžší úsek. Sjíždíme to všichni bez problémů. I když na začátku nás spousta předpokládala, že Honza možná zaplave. Na vysedačce již čeká autobus s vlekem. Navážeme lodě a někteří z kolemjdoucích vodáků, když vidí Honzův oděv, tak o něm prohlašují, že je to RETROMEN. V autobuse si ještě stěžoval na otevřená okna, prý je mu zima na nohy. Nedivili, jsme se.
Při druhé jízdě Honza Ř. mohutně vylehává na druhé peřeji a dochází ke zranění – odřený palec. Proto si přejmenováváme tuto peřej na „ Ratmírovskou škvíru“. Jelikož podobná zranění bývají na Vltavě – Čertovi proudy.
Sjeli jsme to celkem 4x a jeli domu. Tentokrát na Humpolec a slavnou D1. S několika přestávkami z důvodu hromadných dopravních nehod dojíždíme v podvečer domu. Opravdu nevím, kudy jet z jihu k nám na „Rudý sever“, aby nebyl nějaký problém na silnici-dálnici.
Účastníci zájezdu: Jan Kunc, Jan Říha, Frigo, Dáša, Martin, Roman a já.
Obrázky
- Martin Franc
- Tomáš Frigo
Zapsal Petr Smítka
