První říjnová sobota měla patřit již tradičně náročnému a drsně krásnému litovelskému závodu 3-členných hlídek – Bobr Cup. Jako první do závodu nastupuje běžec, po návratu předává štafetu cyklistovi a závod zavírá kajakář. Všechny 3 disciplíny mají jednu společnou bláznivinu – aspoň jednou někde brodit přes řeku. Ten závod je velká výzva, celá řada závodníků z celé republiky se na něj pečlivě připravuje a těší celý rok.
Každoročně na tento závod vyráží i silná a početná závodní sestava z našeho regionu, a protože jsou dobrá parta, většina z nich si volí dle toho i specifická jména svých týmů, např. Krušnohorci, Krušnoborci, Krušnobobci, Krušnobobři, Krušnomamky, Krušnoenergy, Krušnocipísci či Krušnostarci… 🙂
„Závod, který se nevzdává“ – tak zní oficiální motto tohoto závodu. Letos ale pořadatel závod vzdal, a to s odkazem na covidí restrikce. Stalo se tak pouhých 10 dní před akcí. A bylo vymalováno. Natěšení závodníci mohli nadávat, kontrovat, event. truchlit, ale jejich letošní highlight se rozplynul a zmizel.
Ale ne tak docela.
Martin „Vembloud“ Rytych se svými kamarády totiž hozenou rukavici sebral a rozhodl se, že se o svůj závod připravit nenechá. Narychlo připravil a dal ve známost obdobný závod „u sebe za domem“, v Rašovicích, kde řeka Ohře od sebe odděluje Krušné a Doupovské hory. A vyšlo to – za sobotního rána se na místě startu u restaurace Na Vyhlídce schází na 16 natěšených a namotivovaných týmů. A protože v Podkrušnohoří je kromě krásné krajiny také plno elektráren a povrchových dolů, dostal závod do vínku jméno RopákMan 2020.
Na přípravu akce fakt není moc času. Realizační tým vymýšlí, ladí a vytyčuje tratě jednotlivých disciplín doslova za pochodu. Ještě dopoledne v den závodu se ladí některé detaily tratí, sprejují tu a tam navigační směrovky, kosí tráva pro startovní depo kajaků…
Je toho k řešení docela dost, ale kluci jsou v pohodě, vše do sebe tak nějak organicky zapadá a na sebe navazuje, nic není problém.
Následuje briefing s výkladem tratě. Tratě běžců a cyklistů jsou vedeny v členitém terénu a pobrat výklad vyžaduje maximální soustředění. Po briefingu nemají běžci ani cyklisté žádných doplňujících dotazů. Na rozdíl od jejich tratí je trať vodáků přejednoduchá – přesto se na Vemlouda přivalí hned několik upřesňujících dotazů a on začíná uvažovat, že tasí zbraň 🙂
Přesně v poledne vyrážejí z nafukovací slavobrány hromadným startem běžci přespolák na 12 km – asfaltky, polní cesty, lesní pěšiny, výběhy, seběhy, brod… Nejrychlejší z nich zpět k bráně finišují po nějakých 50 minutách a předávají štafetový žeton svým týmovým cyklistům.
Ti se s urputným sprintem vydávají na 23 km cyklokros – asfaltky, polní cesty, lesní pěšiny, výjezdy, výběhy, sjezdy, závory, brod… Nejrychlejší z nich do cílové brány finišují po hodině a předávají štafetu vodákovi.
Ten sbíhá k řece, brodí ke svému kajaku, pádluje 6 km, přebíhá s kajakem 200 m po břehu, znovu pokládá kajak na vodu a zbývá přepádlovat 70 m přes řeku k cílové pásce na protějším břehu. Při nasedání do kajaků se břehu se dějí věci, někteří kajakáři to kapku uspěchají a po / při nasednutí se převracejí. Obecenstvo skanduje a šílí. Michal se po převrhnutí už ani nezdržuje zpětným nalézáním do lodi a finišovou rovinku přeplave s lodí za sebou… 😀
Závod se vydařil, účastníci si pěkně zazávodili a v cílovém zázemí u restaurace Na Vyhlídce pak s kamarády mohli face to face sdílet své hluboké zážitky, něco pojíst a něco pojíst.
Po vyhlášení vítězů došlo i na prima tombolu a následně na prima after-party, nedříve venku, po setmění vevnitř.
Velký dík patří Vemloudovi a jeho kamarádům za jejich bezva nápad, pohotové jednání, perfektní organizaci i pohodovou atmosféru.
Jestli RopákMan zůstane ojedinělým podnikem coby náhrada zrušeného Bobr-Cupu anebo zda si v příštích letech najde svou vlastní tradici, to je zatím ve hvězdách a na vůli Velmlouda a jeho přátel. Ale jedno je jisté – první ročník RopákaMana se vyvedl 🙂
Díky.
Zapsal a zažil Petr Smítka
Výsledková listina
Obrázky z akce
Video z akce
