Začátkem července byla koryta rakouských řek vrchovatě naplněna a tak naše vodácká srdce zaplesala. Slejváky, které nás doprovázely ještě cestou do východotyrolského městečka Lienz ustaly a v Amlachu, místě naší vodácké základny, zavládlo příjemné slunečné počasí.
Svahy Lienzských Dolomitů a Vysokých Taur zdobí závoje vodopádů nasycené vodou z předešlých dešťů. Hučící přítoky Iselu lákají k adrenalinovým sjezdům a řádně dokrmují mohutně táhnoucí tok Iselu.
V pátek jezdí šestice Stankáči (Petr, Jirka a Peťus), Martin Franc, Tomáš Fridrych a Roman Trnka.
Na rozjetí dávají Drávu. I ona má dost vody, ale za nižšího stavu je prý zábavnější.
Dvakrát sjíždějí Isel pod kataraktem. Vzhledem k vyššímu stavu vody má řeka obrovský tah a proud velkou rychlost. Vlny jsou ještě větší než obvykle.
V sobotu přijíždím já a přidávám se ke klukům. Znovu dáváme dvakrát Isel pod kataraktem, prý abych se rozpádloval, než vyrazíme na říčku Schwarzach (Defereggenbach ) v údolí Defereggental.
A už je to tady. Odbočka z Hubenu směr St. Jacob prudce stoupá. Desítky metrů pod námi v hloubi kaňonu marně vyhlížíme záblesk říčky. Až když se údolí trochu narovná, můžeme místy sledovat tok řeky. Vody má dost, ale žádný extrém. Zastavujeme na prohlídku úseku zvaného Tunnelstrecke. Řeka tu má veliký spád, v korytě se vaří bílá pěna plná válců a místy pravděpodobně i padlých stromů. Tak tady teda rozhodně ne.
burst
Nasedáme a pokračujeme dál. Naším cílem je Standardstrecke. Cestou zastavujeme v místě, kde proud řeky přehradil padlý strom bránící v bezpečném sjezdu. Kluci ruční pilkou ořezávají trčící větve tak, aby bylo možno proklouznout mezi kmenem stromu a levým břehem.
Nasedáme v Sankt Jakob. Martin po prohlídce tratě jízdu dobrovolně vzdává a ujímá se role řidiče. První desítky metrů jsou klidnější. Postupně přibývá peřejí a tok nabírá na spádu, ale žádný extrém. Pěkná hravá říčka. Peřeje, kameny, válečky a pěkně z kopce dolů. Nad padlým stromem zastavujeme. Já přenáším loď a znovu nasedám pod stromem. Martin na břehu čeká s házečkou. Kluci postupně bez problémů jeden po druhém projíždí připraveným průjezdem u levého břehu.
autor Roman Trnka
Pokračujeme dál. Přibývá peřejí a válečků. Nad jedním válcem chybuji a najíždím špičkou do skalnatého břehu. Loď se špičkou staví k obloze a překlápím se do válce. Dvakrát se rychle pokusím o eskymáka a pak dobrovolně vystupuji z lodě. Předsevzetí, že z lodě v žádném případě nevystoupím, bere za své. Bohužel pouštím pádlo, které mizí nenávratně v peřejích. Chvíli poskakuji v peřejích přes balvany, než se mi podaří dohrabat ke břehu.
Tomáš mi zachraňuje loď. Ještě jednou díky, Tome.
Odmítám od Petra nabídnuté náhradní pádlo a dál nejedu. S lodí na rameni se vracím přes golfové hřiště k autu, kde čeká Martin a přemýšlím, zda nezměním sport.
Při rekognoskaci svého těla zjišťuji, že mám naraženej a odřenej zadek. Později v kempu mi Petr poskytuje první pomoc (díky Petře) a jako cenu útěchy dostávám golfový míček, který kluci našli při záchraně mé lodě.
Druhý den jedou kluci Defereggenbach ještě dvakrát. Je o něco méně vody a kluci si to jistě užívají. Tentokrát si krátce zaplaval Roman. Pádlo ale udržel.
autor Roman Trnka
Já dočasně vyměňuji divokou vodu za vysokohorskou turistiku a přemýšlím, že jsem ten nácvik eskymáků během zimní přípravy v bazénu asi opravdu podcenil. Golf ale hrát nebudu. Nové pádlo už mám.
Tak uvidíme příště.
Zapsal a zažil Luděk Hrbek
Autor Roman Trnka
Autor Roman Trnka
Obrázky z akce (autor Martin Franc)
