Je 4:50, zvoní budík. Je třeba vstát mnohem dřív než do zaměstnání, vykonat povinné ranní úkony a vyrazit na další vodní dobrodružství.
V 5:45 tedy vyjíždíme s Dášou a Peťusem směr Chomutov, kde nabíráme Vikiho s Jitkou, kteří vzorně a včas již čekají na zápraží. Jitku bereme s sebou pouze pod podmínkou, že udělá řízečky a to splnila. Tak jede s námi 😀.
Dále pokračujeme směr Praha, kde přibereme Romana a rychle k Plavům, jelikož už nervózně volá Martin, jestli to stihne, když by dojel v 9:15 vlakem, protože už je s obytkou na Paraplíčku.
V 9 hodin přijíždíme do Plavů, rychlé převlečení do jezdeckého za velmi krásného slunečného počasí.
Velký nezvyk 👆.
A vyčkáváme na Martina, který po chvíli rozvážným krokem přichází. Radostné přivítání a pár štiplavých otázek na Martina, jestli zase bude vyplachovat loď jako minulý týden v Tróji. Prý máme akorát blbý kecy – no, uvidíme 🙃.
Nasedáme do lodí a hurá dolů po proudu ve volné časovém oknu pro volné ježdění od 9:00 do 10:30.
Proto to brzké ranní vstávání.
Každá zábava má občas i svá negativa.
První úsek Držkovské schody pohoda, ohlížím se a co to nevidí oko mé modravé. Martin v mohutném náklonu a skoro z toho byl první eskymák.
Pokračujeme dále kolem Pomníčku a Peťus říká, že je to tady jako na Vltavě pod „ Oknem“, protože všichni pádleři jedeme v nekonečném vláčku. Cestu fakt není třeba hledat.
Pak přichází úsek „ Okýnka“, dole ve vracáku zastavuji a koukám, žlutá Martinova loď již plave sama bez osádky – nezvednul. Dáša zkušeně v tomto místě na první pokus zvedá, a kdo nezvedne většinou plave.
Společnou pomocí dostáváme loď na levý břeh a začali vylévat. Po chvilce přichází Martin přes spoustu padlých stromů a v závěru se musí ještě brodit ke své lodi. Asi by mu slušela služba u zvláštních jednotek SEALS, plavat umí a brodit se bahnem také 😀.
Nasedáme a pokračujeme dále přes sekce „Prádelna“ a „Soutěska“. V té je opravdu velký nával a spousta lodiček. Viděl jsem i pěkně namáčknutý Packraft na kámen za kterým je sifon. Seděl tam jako přibytý asi 1 minutu a vůbec se odtamtud nemohl dostat. Kolem projíždějící lodě ho také nevyšťouchly. Pod Soutěskou se opět scházíme a řadíme k pokračování.
Nad „Tobogánem“ opět spousta lodiček, tak není na co čekat a jedeme, jakmile je trochu volno. Projíždíme všichni na pohodu, ale hodně lidí si myslí, že Tobogánem obtíže končí.
Chyba 👆.
Dále je řeka ještě pěkně chlupatá a Martinovi se opět povedlo tam padnout. První, druhý pokus a stále hlavou dolu. Vidím ho jak se blíží ke kamenu a napotřetí to zvedá. Opravdu jsem mu fandil, plavba by tam nebyla moc pěkná.
Pak už jen přenesení vysokého jezu, další nižší všichni skáčeme a Dáša si ještě cvičně dává eskymáka pod jezem.
Vystupujeme v Jesenném a koukáme, že Viki teprve přijíždí s autem, v okolí je prý hodně cest uzavřených a objížďky dlouhé, proto to zpoždění.
Martin se od nás odpojuje a jede sám na Paraplíčko, aby mu pofoukali bebíčko na malíčku, který si trošku naklepnul při plavecké etudě v Okýnkách.
Na druhou jízdu se k nám v Plavech přidává Tomáš, který dopoledne jezdil horní úsek Kamenice, takže nás je zase 5.
Jízda do Jesenného proběhla úplně v pohodě. Tak už jen poslední lehký úsek na soutok s Jizerou.
Ale chyba, i malé podcenění může být tvrdě potrestáno. Na konci tohoto lehkého úseku jedu vepředu s Dášou, zastavím za zatáčkou a hodně dlouho čekáme na zbytek, kluci nikde. Říkám, že asi ještě surfují na posledních vlnkách.
Ale ono ne…
Když přijel Tomáš, tak mi vynadal (oprávněně), že se vůbec nestarám o kámoše na vodě, že jsme jim ujeli a oni měli velmi velký problém. Roman prý jel předposlední a v pravé části řeky byl částečně potopený starý strom. Prý ho přehlédl, ale nepřejel. Proud ho přitlačil ke kmenu tak, že nemohl odjet. Při vylézání z lodi ho proud přitlačil tak, že měl nohu po stehno mezi lodí a stromem a vůbec se nemohl pohnout. Tomáš ho naštěstí viděl a s Pěťusem k němu dopádlovali, hodili mu házečku. Roman cvaknul k házečce loď a Tomáš ji vytáhnul, čímž Romana vysvobodil, jinak by musel čekat až pojede někdo kolem a nebo až vypnou vodu.
Následně jsme dojeli na Paraplíčko, kde již čekají Jitka s Vikim a Martinem.
A konečně na začátku zmiňované řízečky jako odměna 😉.
Navázání lodí, zabalení mokrých věcí a domu.
Hlavní poděkování Jitce za výborné řízečky a Vikimu za transfer auta.
Závěr:
- Shodli jsme se, že bylo super slunečné počasí, které na Kamenici jen tak nezažijete.
- Voda : 6,5 °C
- Vzduch: 20 °C
- Akce se zdařila, všichni přežili…, tak zas příště😀
Zapsal Petr Stanko
