Druhý říjnový víkend je pro vodáky vcelku zažitým synonymem pro termín tradičního vytrvalostního závodu na řece Vltavě – Krumlovského vodáckého maratónu. Letos se konal již 22. ročník tohoto náročného a pěkného závodu se startem ve Vyšším Brodě (popř. Rožmberku či Pískárně) a cílem v Českém Krumlově.
Na Šumavu se stejně jako v minulých letech samozřejmě vypravila i početná expedice chomutovských vodáků.
Se závodním číslem a dravě předsunutou čelistí se na start postavil
- na sjezdovém kajaku: Jana Tykalová
- na seakajaku K1: Michal Hajný a Petr Smítka
- na seakajaku K2: Dáša Březinová s Martinem Francem a Frigo s Ivetou
- na sjezdové kanoi C2 žákovskou trať z Pískárny: Janek a Vítek Říhovi
Pro volné splutí se natěšeně do vltavských vod vrhli Legati, Mirka s Lenkou a Kuncovka s Věrou.
Hromadný start závodu byl stejně jako vždy zhmotněním euforie, adrenalinu, pekla, úsilí, dobrodružství, nadějí a emocí. Po startovním výstřelu se se masa laminátu, plastu, masa a kostí dává do pohybu, v povětří létá vodní tříšť vyhazovaná lopatkami pádel. Tu a tam někdo někoho zvrhne, přejede mu přes palubu, otočí ho do protisměru nebo do nějak aspoň ťukne.
Ale nikoho to nezajímá – jede se přece velký závod a ten si žádá oběti. No, nežádá, ale celá řada přemotivovaných posádek to tak vnímá.
Souvislá masa lodí se řítí do prvního jezu ve Vyšším Brodě, který ji řádně profiltruje. Jednak se masa rozdělí volbou 2 možných průjezdových koridorů a jednak se nikoli bezvýznamné procento závodníků v bubláku pod propustí zvrhne a zaplave. Nebo aspoň zlomí pádlo, loď či zničí kormidlo.
Usilovné pádlování trvá až na další jez v Herbertově, kde závodníci hlavního pelotonu zahodí pracně vydobyté pozice čekáním ve frontě do nekapacitní šlajsny.
U dalšího jezu v Rožmberku už se fronty tak moc netvoří, tu a tam ale někdo vysílením neustojí turbulentní vodu pod jezem a odevzdává se do rukou zachraňujících vodních mužů .
Další hodina až k přeběhu na Pískárně je pouze o pádlování, hledání optimální stopy, správné volby vytrvalostního tempa a taktizování s meandry a vlnami soupeřů.
Úsek pod Větřním je díky jezům zábavný a i s ohledem na blížící se cíl se závodníkům malinko upozadí útrapy, které zná každý maratonec. Pod posledním jezem zbývá ze svého těla i mysli vydolovat vše, čím se dá co nejrychleji dostat do cíle. Pak písknutí, ticho, bezbolestný adrenalin opadá, vymačkané puchýře se nalévají.
Stačí už jen zastavit u břehu, vylézt z lodi. Jak snadná představa, jak obtížná realizace. Ale jde to. Guláš s chlebem, hroznovým vínem a tatrankou je třešní na krumlovském dortu.
Na rozdíl od sobotního slunečného dne se v neděle probudila do deště. Navštěvujeme Poštovní muzeum umístěné v prostorách Vyšebrodského kláštera a pak razíme domů.
Bylo to prima, tak zas příště
Zažil a zapsal Petr Smítka
Foto z akce
Video ze startu (s předčasným ukončením na prvním jezu)
